Život je jenom jeden (TWD) ✔️

17. FLASHBACK 3 - Karina

Zazvonil mi budík v 6:00 hodin a já jsem vylezla z postele.

Dnes mám osmnácté narozeniny.

Matka byla jako obvykle v práci, jak nečekané. Robert si našel novou práci, takže šel do práce, ale stejně ho zanedlouho vyhodí, protože kdo by chtěl zaměstnávat alkoholika? Pomyslela jsem si.

Naráz jsem uslyšela kroky. Že by už Roberta vykopli z práce, a tak by šel domů?

Naráz ale někdo zaklepal na dveře mého pokoje. Počkat, Robert by neklepal.

Vstala jsem z postele a na sobě jsem měla jenom mou kratší světle modrou košili. S menším strachem jsem otevřela dveře.

V nich stála nějaká osoba s velkou kyticí rudých růží před obličejem.

,,Thomasi?" zkusila jsem opatrně.

,,Všechno nejlepší!" vykřikl a dal mi pusu a potom mi dal kytici.

,,Jé děkuji! To jsi nemusel..."

,,Pro moji princeznu cokoliv."

,,Říkal jsi, že jdeš do práce..."

,,To by potom nebylo překvápko."

,,To jo, ale aspoň bych nebyla jenom v košili." zasmála jsem se.

,,Mně se takhle líbíš."

,,Nekecej. Vypadám příšerně."

Jen se usmál.

,,Víš jak se mi ale líbíš ještě víc?" dal si jeho ruky na mé boky.

Zakroutila jsem hlavou, i když jsem to věděla.

Přisál se mi na rty a začal mi rozepínat košili. Až mi ji vyslékl úplně, tak mě odnesl do postele a položil mě na ni. Stále mě líbal. Opatrně si na mě lehl.

,,To nemůžeme." odtáhla jsem se z polibku.

,,Proč ne?" začal mě hladit na líčku a dal mi na něj polibek.

,,Někdo by mohl přijít."

,,A kdo třeba? Nikdo tady není. Jsme sami doma." políbil mě.

,,Dobře." opětovala jsem mu polibek. Potom...

... potom už všichni víte, jak to dopadlo.

• ~ • ~ •

Asi po hodině společného válení v posteli jsme vstali.

Oblékla jsem si kraťasy a tričko a Thomas to stejné.

Za chvíli měla mamka přijít z práce. Kvůli mě si totiž vzala dneska kratší směnu a měla vyzvednout Noru ve školce.

Naráz jsme uslyšeli bouchnout vchodové dveře. S Thomasem jsme sešli dolů a dělali jakoby nic.

Jako vždy.

,,Ahoj mami."

,,Ahoj beruško. Všechno nejlepší." dala mi pusu na čelo.

,,Děkuju."

,,Ahoj Susan." pípl Thomas.

,,Ahoj." pozdravila ho matka.

Thomas mou matku (Susan) moc nemusí. Jeho matka ho opustila, stejně jako mě můj otec a navíc ani já nemám ráda Roberta. Tak co už.

,,Jo a zlato, před dveřmi na rohožce je nějaká velká krabice s tvým jménem."

,,Aha. Díky. Nevíš od koho to je?"

,,To opravdu netiším. Však si pro to běž." řekla a dále se věnovala vyskládávání nákupu, který koupila a Thomas jí, i když s nechutí pomáhal.

• ~ • ~ •

Vyběhla jsem tedy ven.

Na zemi ležela kartonová krabice hnědé barvy. Na ní byl izolepou přilepený bílý papírek a na něm bylo černým tlustým fixem napsáno "KARINA".

To písmo jsem nikdy neviděla.

Očima jsem prozkoumala ulici ve které jsme bydleli a zavřela jsem dveře.

S krabicí jsem vyběhla schody do mého pokoje a zamkla se. Kdo by mi dával dárek ted? "Oslavu" mám až večer a i mamka s Thomasem mi dávají vždycky dárky večer.

Rychle jsem otevřela krabici a v ní bylo něco, co jsem nečekala.

Rozložený luk.

Jelikož jsem si vždycky přála luk, tak jsem o něm měla hodně nastudované, a tak jsem věděla jak ho složit, což jsem hned udělala.

Bylo tam ještě deset šípů a pod němi, úplně na zpodu byl dopis.

Dopis, který mi vyrazil dech.

• ~ • ~ •

Milá Karino,

asi nevíš kdo jsem. Před několika lety jsem vás opustil a nikdy, nikdy toho nepřestanu litovat. Byl jsem hrozně závislý na alkoholu a nezvládal bych se o Tebe postarat, tak je dobře, že jsme se s Tvojí mamkou rozvedli. Už jsem ale vyléčený. Byl to boj a slib mi, že ty s tím nikdy nezačneš. Chci, aby jsi věděla, že mi na Tobě záleží, že jsem na Tebe nezapomněl a že stále vím datum Tvých narozenin, protože to byl můj nejšťastnější den. Snad se Ti dárek líbí.

S láskou otec

• ~ • ~ •

Začaly mi téct slzy. Hned zítra začnu s tréninkem.

Vaše The Girl 91 ❤️