Život je jenom jeden (TWD) ✔️

16. TRAPNÁ A SMUTNÁ ATMOSFÉRA

KARINA :

Probudila jsem se v mojí cele.

Je to divné, ale nepamatuji si, že bych se vrátila do mé cely.

Posadila jsem se a všimla si vesty, kterou jsem byla zakrytá.

A ted mi to došlo. Že bych tam usnula? Ježiši to snad ne. Musela jsem se zasmát.

Vzala jsem si jeho vestu a začala fetovat jeho vůni.

Po chvíli mi ale došlo, že by mě mohl někdo vidět, a tak jsem toho nechala.

Bylo to divný, ale měla jsem trochu hlad a to se mi nestávalo.

Položila jsem Darylovu vestu na mou postel a vyšla z cely.

Celkem pomalu jsem si šla ke schodům. Naráz jsem se ale zastavila a vrátila se o krok zpátky. Uviděla jsem Daryla v cele vedle mě.

Ležel rozvalený na posteli a oddechoval.

Normálně vypadal jako drsňák, lovec, který snad ani nespí a neusmívá se.

Nevím jestli se tak choval schválně, ale působil tak na mě a řekla bych, že i na ostatní.

Ale nebyl takový. Možná jen tak vypadal. Když jsem ho viděla s malou bojovnicí, tak to byl úplně jiný Daryl, než jak ho všichni známe.

Je to citlivý, chápavý, starostlivý a velmi ochranářský člověk.

Viděla jsem na něm, jak si dělal starosti o Ricka a snažil se postarat o Carla a malou bojovnici za něho.

Právě ted se ale rozvaloval na posteli a spokojeně spal. Vypadal nevinně a trochu i štastně.

Určitě se dlouho pořádně nevyspal.

Nechtěla jsem ho budit. Byl prostě roztomilý!

Počkat... co?! Nemůžu se zase do někoho zabouchnout! Co když to skončí tak, že zase tratím toho, koho miluju? Ne, to se nestane. Daryl je jiný než Thomas... přemýšlela jsem po cestě do "jídelny."

,,Dobré ráno Karino."

,,I Tobě Maggie."

,,Jdeš si pro snídani?"

,,Em... Jo."

,,Na." podala mi misku s konzervou, kterou ohřívala a ještě cosi do toho dávala.

,,Nechceš i pro Daryla?"

,,Co?"

,,Viděla jsem Tě vycházet z jeho cely..."

,,Co? Maggie... Em... tak to není. Já jsem mu jen chtěla vrátit..."

,,To je v pohodě. Nemusíš mi to vysvětlovat. Tady máš i pro něho." podala mi další misku.

,,Díky." šeptla jsem a odcházela.

,, A Karino."

Otočila jsem se na ni.

,,Slušelo by vám to."

Nad tím jsem se pousmála, ale honem jsem šla zpět nahoru.

Zašla jsem ještě ke mně do cely pro jeho vestu a vrátila se k němu do cely.

Ležel na stejném místě, ve stejné poloze. Ani se nepohl. Teďka mě ale čekala ta těžší část - jak ho probudit.

Jedna noha mu tak trošku visela z postele dolů, a tak jsem do ní nohou lehce kopla. Ale nic. Žádná reakce.