Život je jenom jeden (TWD) ✔️

12. FLASHBACK 2 - Karina

Ležela jsem na břichu na mé posteli.

Postel byla hedvábná a měkká. Když jsem si na ni lehla, tak jsem ani moc necítila má nově zjizvená záda, ale stejně jsem radši ležela na břichu.

Předemnou ležela knížka, díky které jsem se odpoutávala od reality, kterou jsem tak nenáviděla.

Naráz někdo zaklepal na dveře. Já jsem s sebou trhla a naráz jsem byla zase v té hrozné realitě, kterou tak nenávidím.

,,Dále." odpověděla jsem na klepání.

Do pokoje vešel můj starší nevlastní bratr.

V ruce držel tácek s jídlem a vodou, který položil na stůl.

Odložila jsem knihu a věnovala se jemu.

Sedl si vedle mě. ,,Přinesl jsem Ti nějaké jídlo."

,,Děkuju." odpověděla jsem mu s předstíranou radostí a úsměvem.

,,Je mi líto, že se stalo. Zase..."

,,To je v pohodě. Jsem v pohodě." přitáhla jsem si ho do dlouhého polibku.

,,To zvládneme." usmála jsem se na něj. Přikývl.

Zajela jsem mu rukou do jeho hustých hnědých vlasů. On mě ještě jednou políbil.

,,Nechám Tě v klidu se najíst." a s tímto opustil místnost.

Dala jsem si dvě brambory a kuřete jsem se ani nedotkla.

Brambory jsem vyhodila do koše a s kuřetem jsem se proplížila ven, kde jsem ho dala našemu psovi, který si nestěžoval.

Věděla jsem, že mě přijde zkontrolovat. Proto jsem položila prázdný talíř na stůl a dále se věnovala knize a měla jsem pravdu.

Zanedlouho se ve dveřích objevil Thomas. Uviděl prázdný talíř na stole a usmál se na mě.

Já jsem se zahleděla do jeho úžasných modrých očí a úsměv jsem mu opětovala. Byla jsem štastná, že byl štastný.

Sedl si ke mně na postel a já jsem byla opět nucena knihu zavřít a odložit.

,,Ukážeš mi ta záda?" něžně po nich přejel, ale já jsem sykla. Nechtěla jsem, aby viděl, co mi jeho otec způsobil.

,,Já ted chci něco jiného." natáhla jsem se k němu pro polibek.

,,Mmmh." zamručel.

,,Pak mi je ale ukážeš."

,,Jo." zalhala jsem a dále jsem ho líbala.

Vaše The Girl 91 ❤️