Život je jenom jeden (TWD) ✔️

49. CHATA, TICHO A LÉKÁRNIČKA

DARYL :

Sledoval jsem ji, dokud mi nezmizela s Nickem v lese. Ale ještě nějakou chvíli jsem tam koukal.

,,Neboj se. On si s ní jen trochu užije, potom já a jestli se bude chovat rozumně, tak přežije a ty taky. Záleží to jen na ní. A nemrač se furt." přejel mi prstem po obličeji Logan a já už se neudržel.

Nebude mě tady osahávat nějakej úchyl a Karinu taky ne!

Ze zadní kapse jsem vytáhl nůž, který mi nevzali a podřízl mu hrdlo.

Ihned jsem skočil po mojí kuši a namířil ji na Ryana.

Ryan zvihl ruky v obranném gestu.

Chvíli jsem váhal.

Nic nám neudělal...

Ale potom jsem si vzpomněl na Karinu a prostě ho zastřelil.

Co nejrychleji, co mi to zraněná noha dovolila jsem se vydal za Karinou.

• ~ • ~ •

Běžel, no dobře, kulhal jsem lesem, až jsem ji uviděl.

Oba byli bez kalhot a ten úchylák se po ní válel.

Neváhal jsem a zastřelil jsem ho.

Jeho mrtvé tělo se svalilo na Karinu a já k ní hned přiběhl.

• ~ • ~ •

Jakmile mě uviděla, tak jí začaly po obličeji stékat slzy.

Odhodil jsem ho z ní a hned si k ní přidřepl.

,,Jsi v pohodě?"

KARINA :

,,Jsi v pohodě?"

Chtěla jsem mu říct, že jo.

Že jsem v pohodě, ale nebyla jsem.

On stejně pozná, když nejsem v pohodě nebo když mu lžu.

,,Ne." rozbrečela jsem se a nechala se jím utěšovat.

Cítila jsem se u něj tak bezpečně.

DARYL :

Nějak jsme se dokulhali k jedné chatě, ve které jsme se hned zabarikádovali.

S Karinou jsme od toho, co se to stalo nemluvili.

Byla jako tělo bez duše.

Dal jsem jí napít vody, trochu jídla a hned jak to všechno vypila a snědla, tak si šla lehnout.

Nevěděl jsem, jestli si mám lehnout k ní, něco říct nebo se jí zeptat, jestli došlo až k tomu.

Znal jsem jednu holku, kterou znásilnili a od té doby byla zamlklá a nenechala nikoho se jí dotknout.

Dotyky to jen zhoršovaly a připomínaly jí, co se stalo.

Co jí ti muži udělali.

Skončilo to sebevraždou.

O Karinu jsem se bál, ale neodvážil jsem se si k ní lehnout.

Ještě jsem ji přikryl a lehl jsem si na druhou postel.

Nemohl jsem usnout a bez ní jsem se cítil strašně osamoceně.

Chyběla mi i když byla dva metry odemně na vedlejší posteli.

Další den ráno :

Probudilo mě nějaké zašramocení.

Hned jsem byl na nohách.

Oči mi hned padly na Karininu postel, která byla prázdná.

Když jsem se jí ale dotkl, tak byla ještě trochu teplá.

Opět jsem uslyšel zespodu zašramocení.

Natáhl jsem se po mojí kuši a sešel opatrně, kvůli mému zranění po schodech malé chaty dolů do kuchyně.

Nikdo cizí tam nebyl.

Byla tam Karina prohrabující skřínky.

,,Dobré ráno."

,,Dobré. Já Tě asi vzbudila, co?" podívala se na mě.

,,Ne. To je v pohodě. Co se děje?" mávl jsem ke skřínkám.

,,Něco hledám."

,,A co?"

,,Potřebuju se napít." řekla s hlubokým výdechem.

,,Nahoře mám ještě trochu vody. Mohla sis vzít."

,,Já nemyslela vodu."

,,Jo..."

Nemám nic proti alkoholu, ale můj otec hodně pil a mlátil mě.

Proto se alkoholu trochu vyhýbám.

,,Můžeme se podívat v okolních chatách."

Jen se na mě usmála.

,,A co Tvoje noha?" kývla po chvíli k mému lýtku.

Nevěděl jsem co odpovědět. Bolelo to.

KARINA :

Na mou otázku mi neodpovídal.

On prostě nechce uznat, že ho něco bolí.

Nikdy to nepřizná.

Vykašlala jsem se tedy na alkohol a šla k němu.

,,Podívám se Ti na to. Můžu?"

Daryl jen přikývl.

I když úplně nechtěl, tak jsem ho položila na pohovku a vyhrnula mu pravou nohavici.

Sundala jsem obvaz, který si na zraněné místo včera dal a podívala se na to neštěstí.

Kulku v noze již neměl, ale nevypadalo to dobře.

Včera si to trochu ošetřil a zašil, ale stehy se uvolnily.

,,Chvíli počkej." odběhla jsem pro lékárničku, kterou jsem při prohledávání našla.

Byly v ní tři obvazy, nějaké léky ze kterých byly neprojité pouze nějaké pastilky na krk a proti bolesti, rouška, věci na šití, chirurgické rukavice, nůžky, náplast a trocha desinfekce.

Využila jsem pouze obvaz a desinfekci.

Desinfekce bylo opravdu jen trochu, a tak jsem zašla ještě nahoru pro vodu.

Daryl klidně ležel a neustále mě pozoroval.

,,Ted to bude štípat." vylila jsem mu zbytek desinfekce na ránu a Daryl sebou pořádně škubl, vyletěl do sedu a vrhl po mě bolestivý pohled.

Tak tohle muselo sakra bolet.

Po chvíli se trochu uvolnil, tak jsem mu ránu ještě vyčistila vodou, poupravila stehy a po chvíli obvázala.

,,Šikula." políbila jsem ho do vlasů a on se jen ušklíbl nad oslovením.

Ještě jsem se natáhla pro léky proti bolesti.

Vzala jsem jeden a společně s vodou ho podala Darylovi, který opět ležel na pohovce, na kterou si předtím odmítal lehnout.

,,Nechci žádný léky."

,,Daryle, je to jen proti bolesti. Nic Ti to neudělá. Naopak Ti to pomůže. Uleví se Ti."

Chvíli ještě odmítal, ale nakonec to spolknul a já ho ještě přikryla dekou aby si odpočinul, protože vypadal unaveně.

Při přikrývání také brblal, ale nakonec se jako vždy nechal.

Někdy je to s ním opravdu těžké.

Další kapitola vyjde až v sobotu :)

Vaše The Girl 91 ❤️