Život je jenom jeden (TWD) ✔️

21. PRAVDA JE VENKU

DARYL :

Šli jsme zpět do věznice.

Já s Rickem a kousek za námi Merle, který si to tady prohlížel a komentoval kecy, které nikdo neposlouchal.

,,Jak je na tom Karina?" prolomil jsem ticho, které mezi námi vládlo.

Rick se zastavil.

,,Je v pořádku?"

,,Vlastně jsem ji od té hádky neviděl. Úplně jsem na ni zapomněl..."

Že by si něco udělala?!

,,Půjdu ji zkontrolovat."

Rick mi jen přikývl a doprovodil mě k celám. Potom šel řešit něco s Hershelem.

• ~ • ~ •

Opatrně jsem nahlédl dovnitř.

Uviděl jsem ji schoulenou v klubíčku na posteli čelem ke zdi. Potichu jsem přešel blíž, abych zjistil jestli dýchá a ano, dýchala.

Spadl mi velký balvan ze srdce. Je v pořádku. Je v pořádku a usnula.

Odešel jsem z cely, abych ji nerušil.

• ~ • ~ •

Každejch pár minut jsem ji chodil kontrolovat.

Když jsem tam ale ted přišel, tak mi bylo jasné, že nespí. Ona v předstírání spánku ale dále pokračovala.

,,Vím, že nespíš." opřel jsem se o mříže.

Ona to ale stále hrála. Až po chvíli se ke mně otočila čelem. Dívala se do mých očí s neutrálním výrazem a mlčela.

,,Byli jsme ve Woodbury. Přivedli jsme Glenna a Maggie. Oscar to nezvládl."

Stále na mě koukala a mlčela.

,,Proč jsi odešel?" zeptala se po chvíli.

,,Nechtěl jsem znovu ztratit bráchu."

,,Tak proč ses vrátil?"

,,Merle je blbec, ale je to můj brácha a já patřím sem." řekl jsem trochu nesmyslnou větu, ale ona ji nekomentovala.

Naráz jsem si vzpomněl na její problém ,,Jedla jsi dnes něco?"

KARINA :

,,Jedla jsi dnes něco?"

Při této otázce jsem sklopila oči na zem. od té hádky jsem nejedla nic. Což jsou tak asi... dva dny? Vůbec totiž nevím, jak dlouho jsem spala.

Z jídla je mi špatně a ano, můžu si za to sama. Je těžké začít jíst po tom, co jíst přestanete. Velmi těžké.

,,Myslel jsem si to." povzdechl si.

Z jedné strany chci aby mi pomohl, protože já si sama nedokážu pomoct. Jestli mi nepomůže, tak umřu a jestli se do něj zamiluju, určitě to skončí špatně a zase si ublížím a pravděpodobně už naposledy. Sakra! Vyjde to nastejno. Kéž bych se mu nikdy nesvěřila se svou minulostí a problémy.

,,Nechceš něco přinést?"

Bylo mi jasné, že mluví o jídlu. Zakroutila jsem hlavou.

,,Tak pojd aspon za námi. Řeší se tam něco důležitýho."

,,Já nevím. Nepatřím k vám."

,,Ted už ano."

S malým úsměvem jsem se s velkou námahou zvedla. jsem úplně bez energie.