Život je jenom jeden (TWD) ✔️

31. O ROK POZDĚJI - Daryl

,,Dobrý." pochválil jsem Karinu, když jejím lukem poslala šípy do prostřed terče.

,,Dobrý? Mám ve žlutém všech pět šípů z pěti. To je více než dobrý."

,,Vždycky to může být lepší."

Karina jen převrátila oči a šla si pro šípy.

Líbí se mi, když převrací oči při mých poznámkách. Někdy je to fakt vtipný a roztomilý.

,,Fajn. Tak teď nože." řekl jsem jí jakmile se vrátila zpět zamnou.

Nic nenamítala a s otočkou vrhla první nůž, který se zabodl do stromu.

• ~ • ~ •

Už je to rok po smrti Kariného dítěte.

Dá se říci, že se z toho dostala.

Lidé, kteří se k nám přidali z Woodbury - ted už rok naši lidé, nemají z Kariny strach.

Stala se z nás celkem velká skupina. Stále žijeme ve věznici a po tom psychopatovi se slehla zem.

S Karinou bydlíme společně v mojí bývalé cele. Karina je na tom celkově lépe a právě jsme skončili s jedním z našich společných tréninků.

• ~ • ~ •

,,Jsem úplně mrtvá."

,,Nestraš."

,,Haha."

,,Pojď si radši dát s ostatními něco k jídlu."

,,Jo. Jenom si přesleču tričko a hned jsem zpět. Drž mi místo u stolu vedle Tebe."

Jen jsem přikývl.

Jako kdybych jí místo nedržel vždycky...

• ~ • ~ •

Jakmile jsem přišel na snídani, tak jsem asi upoutal moc velkou pozornost, protože mě začali všichni zdravit.

,,To voní dobře." řekl jsem Carol, která rozdávala jídlo.

,,Jen abys věděl, já Tě měla ráda dřív." řekla posměšně k mému "publiku" okolo.

,,Nech toho." ušklíbl jsem se a snědl kousek masa.

Slávu nesnáším.

,,Víš, Rick jich taky přivedl dost."

Ano, hledali jsme nové lidi. Já, Rick, Glenn...

,,Ne v poslední době. Dej cizinci útočiště, udrž lidi nakrmený a budeš se muset naučit, jak žít milován."

,,Jasně." řekl jsem s nezájmem.

,,Něco musíš vidět. Patricku, chceš to převzít?" otočila se na jednoho kluka, který stál poblíž.

,,Ano, paní." řekl a převzal si od Carol naběračku.

Chtěl jsem s Carol odejít, ale zastavil mě jeho hlas ,,Pane Dixone. Chtěl jsem vám jen poděkovat, že jste včera přinesl toho jelena. To byla skutečně hostina, pane."

Podíval jsem se na Carol, která se usmívala od ucha k uchu.

,,A byl bych poctěn, kdybych vám mohl potřást rukou."

Olízl jsem si špinavé prsty od jídla a s úsměve, si s ním potřásl.

Potom jsem už konečně odešel s Carol.

• ~ • ~ •

,,Pokud jde o dnešek, nevím, jestli budeme schopni uvolnit dost lidí na výpravu. Jde o to, že jich přes noc dost přibylo." ukázala na mrtváky u plotů, které někteří probodávali přes plot.

,,Tucty u věže tři. Je to stejně zlý jako minulý měsíc. Už neodcházejí."

,,Čím víc nás tady sedí, tím víc je přitahujeme. Když se jich sejde dost, začne z nich být stádo."

,,Zase se tlačí na plot. Je to zvládnutelné, ale jestli něco neuděláme, ne dlouho. Promin, brouku."

Žduchl jsem do ní loktem a odcházel.

Uviděl jsem Karinu, jak na mě mává a jde ke mně.

• ~ • ~ •

,,Všude jsem Tě hledala."

,,Jo. Em... promiň. Carol mi musela něco ukázat."

,,Děje se něco?"

,,Po cestě Ti to vysvětlím." podal jsem jí misku s mým jídlem a šli jsme zpět do věznice.

Vím, že jsem psala, že další kapitolu už dnes nevydám, ale na přání NikaSyn ještě jednu. Jinak píše velice zajímavou povídku o bratrech Dixonových. Určitě si ji přečtěte :))

Jo a menší spoilerek k další (zítřejší) kapitole... Bude to Flashback :))

Vaše The Girl 91 ❤️