Život je jenom jeden (TWD) ✔️

8. ANDĚL S KUŠÍ - Karina

Rameno mě strašně moc bolelo, ale stále jsem šla lesem dál.

Naštěstí jsem nepotkala žádného mrtváka, protože fakt nevím, jak bych ho dostala k zemi.

Naráz jsem se ale zastavila. Měla jsem pocit, že mi něco kaplo na ruku. No to snad ne. Prosím, ať neprší.

Tady se nemám kde schovat a navíc kdyby byla bouřka, tak by asi nebylo nejlepší zůstat v lese, kde je plno stromů. Bohužel mé přání nebylo vyslyšeno.

Doopravdy začalo pršet.

Hned jsem se rozutekla a ani jsem nevěděla kam. Doufala jsem, že někam do bezpečí.

Naráz zahřmělo.

Já jsem strachy nadskočila, nedívala se kam běžím a hodila hubu.

Při pádu jsem se bouchla o kámen do kotníku.

Když jsem se postavila, tak mě bolel. ,,Sakra!" zakřičela jsem.

Znovu zahřmělo.

Vzala jsem si menší klacek a šátkem si ho přivázala k tomu kotníku. Bylo mi asi jasný, že to nijak nepomůže, ale chtěla jsem zabránit tomu, abych s ním hýbala.

Vzala jsem si další klacek. Tentokrát velký a tlustý a pomocí něho jsem šla dál.

Už jsem byla celá promočená. Na mém těle nebylo jediné suché místo. Moje dlouhé tmavé vlasy se mi lepily na mokré oblečení.

Rameno mi vysílalo křeče do celého mého těla a kotník na tom nebyl o moc lépe.

Jediná dobrá věc byla asi ta, že mě v dešti a bouřce nehledají.

Na obloze jsem uviděla velký a dlouhý blesk. To mě dalo dál do pohybu.

Narazila jsem na jakési koleje.

Kousek od kolejí tekl potok, který se plnil vodou.

Když jsem ještě trochu zvedla hlavu, tak jsem to uviděla... věznice.

Naráz se zase blýsklo a já jsem věděla, že nemám jinou možnost. Jiné přístřeší a úkryt před bouřkou tady nikde není.

• ~ • ~ •

Byla jsem už na konci lesa. Kousek od věznice.

Kapky deště do mě bubnovaly ze všech stran a začínala mi být hrozná zima.

Naráz jsem ale uslyšela chrčení. Za mnou stál chodec a šel po mě.

Honem jsem šla k věznici, ale s mojí nohou jsem nebyla o moc rychlejší než on. V mojí chůzi, tedy spíše kulhání, jsem vytáhla pistoli.

Odjistila jsem ji a chtěla mu ji poslat do jeho hnusného ksichtu, ale v tu chvíli spadl na mě zezadu a já jsem s pádem na zem vystřelila kamsi do vzduchu.

Začala jsem křičet a snažila jsem se ho ze mě setřást.

Kopat jsem moc s tím mým kotníkem nemohla a držela jsem si ho od těla jenom jednou rukou, protože rameno jsem už skoro necítila.

Začala jsem toho chodce vidět dvakrát ,,Co to kurva..." a pak totálně rozmazaně.

Naráz jsem v jeho hlavě uviděla červeno-žlutý šíp.

Někdo ho ze mě shodil.

Někdo mě převalil na bok a já viděla vedle sebe ležet na zemi kuši.

Už jsem vůbec nic necítila.

Poslední co jsem viděla, byla andělská křídla.

Pak už mě obklopila tma a ticho.

Vaše The Girl 91 ❤️