Život je jenom jeden (TWD) ✔️

39. ŠŤASTNÍ

KARINA :

Vzbudila jsem se v naší cele na Darylové posteli, ve které jsme včera společně usnuli. 

Nic se mezi námi nestalo, jen tentokrát Daryl zahříval mě. Byl tak neuvěřitelně ochranářský. 

Tak dobře, jak ted jsem se dlouho nevyspala. 

Snažila jsem se nahmatat Daryla, ale nikde jsem ho necítila. Jeho část postele byla studená. 

Otevřela jsem oči, ale nikde jsem ho neviděla. 

Myslela jsem si, že jsem se třeba ve spánku moc rozvalovala nebo hýbala, a tak si šel lehnout na mou postel. 

Sundala jsem jeho vestu, kterou jsem byla doteď zakrytá a šla jsem se podívat na mou postel, ale ta byla také prázdná a studená. 

Obula jsem si tedy boty a vyrazila ven.

RICK :

Vracel jsem se s Carlem zpět k věznici a přiběhla k nám Karina. 

,,Ahojte. Nevíte kde najdu Daryla?" 

,,Jeli s Tyreesem opravovat plot zvenku. Možná se už vrátili. Stalo se něco?" 

,,Ne. Jen mě Daryl nevzbudil. Tak díky." usmála se a odběhla zase pryč. 

Ráno jsem potřeboval Darylovu pomoc, a tak jsem zašel k nim do cely, ale uviděl jsem je spát spolu na dolní posteli, tak jsem je nechal spát. 

Potom zamnou přišel Daryl, že jede s Tyreesem za plot a poprosil mě, ať necháme Karinu spát. 

To jsem jí samozřejmě neřekl. 

Darylovi a Karině to moc přeji. 

Slušelo by jim to. 

Nikomu nevěřím víc než Darylovi. Beru ho jako svého bratra a zaslouží si mít někoho, kdo ho bude milovat stejně, jako on ji.

KARINA :

Daryla jsem nenašla. 

Asi ještě s Tyreesem opravovali plot, a tak jsem se dala do odklízení těl mrtvých chodců, které včera Rick s Carlem postříleli, protože se dostali přes plot. 

Při odklízení chodců jsem našla dvě pistole a pět mačet, které se nám určitě hodí, a tak jsem je položila na zrezlý stůl, který byl kousek odemně a pokračovala v práci. 

Nakládala jsem je na vozík, který jsem připevnila k autu. 

Nebylo to obtížné. Akorát někteří byli v takovém rozkladu, že jsem jim při nakládání utrhla ruku, na což nebyl zrovna nejhezčí pohled, ale viděla jsem milionkrát horší věci, takže mě to nerozhodilo. 

Odvezla jsem první vozík za věznici, tam je dala na hromadu, jela zpět a zase je nakládala.

Po nějaké době mě to trochu unavilo. Pořád to stejné... 

Podívat se, jestli u sebe něco nemá. Odtáhnout ho k vozíku. Hodit ho na vozík.

U čtvrtého vozíku jsem jedné 'kdysi ženě v šatech s květy' zase utrhla ruku. 

,,Sakra" zaklela jsem. 

,,Nechceš s tím pomoct?" uchechtl se Daryl, který se tady ani nevím jak objevil. 

,,Zvládám to." 

,,To vidím." 

,,Jak dlouho už mě sleduješ?" 

,,Dost dlouho na to, abych věděl, že nezvládáš." řekl a pomohl mi ji naložit. 

Naložili jsme jich společně ještě šest a potom jsme je jeli odvést za věznici. 

Tentokrát si sedl za volant Daryl a já na místo spolujezdce.

• ~ • ~ •

Takhle jsme to udělali ještě dvakrát - naložit, odjet, vyložit, odjet. 

Teď jsme stáli za věznicí a pozorovali pálící se mrtvá těla.

,,Proč jsi mě nevzbudil? Mohla jsem vám s Tyreesem pomoct." 

,,Nechtěl jsem Tě budit." 

,,Ale stejně jsem vám mohla pomoct." 

,,Ne, nemohla." 

Chtěla jsem ještě něco říct, ale Daryl mě chytl za ruku, a tak jsem mlčela. 

Mohla bych říct, že to bylo romantické, ale je romantické cítit, jak se pálí shnilé maso? 

A nebo sledovat ohen, který proměnuje mrtvá těla v prach? 

To asi úplně romantické není, ale já byla i tak šťastná. 

Byla jsem štastná, že se Daryl odvážil mě chytit za ruku a včera mě políbit. 

Chtěla jsem taky něco zkusit, a tak když jsme ten kousek jeli zase zpět do věznice, tak jsem mu opatrně položila ruku na koleno když řídil. 

Bylo mi jasné, že to nečekal. Taky bych to nečekala. 

Podíval se na mě a věnoval mi malý úsměv. 

Potom se věnoval zase cestě. 

Usmála jsem se taky. 

Jsem šťastná. 

Nejsem šťastná proto, že jsem v bezpečí. Že mám střechu nad hlavou a novou rodinu.

Jsem šťastná, protože jsem s Darylem. To ostatní je jen doplněk.

Vaše The Girl 91 ❤️