Život je jenom jeden (TWD) ✔️

51. ZLATÝ DŮL

DARYL :

Seděli jsme s Karinou na té verandě a pozorovali oblohu a hvězdy jako kdysi ve věznici.

Já jsem se opíral o dřevěný sloup, který držel střechu verandy a Karina naproti mě o zábradlí ze stejného materiálu.

,,Víš... myslela jsem si, že to dopadne dobře."

Chvíli jsem nechápal o čem mluví, ale potom pokračovala...

,,Myslela jsem, že Glenn s Maggie budou mít dítě a Hershel bude štastný dědeček. Že Judith ve věznici dospěje a Carl bude vždy její velký brácha. Stane se z nás hodně velká komunita. Budeme pěstovat ovoce a zeleninu a budeme mít nějaká zvířata. Všichni budeme jedna velká rodina a chodci už nebudou našim největším problémem."

,,Co by bylo tedy našim největším problémem?" trochu jsem zaklonil hlavu, opřel ji také o sloup a zamyslel se nad tou představou.

,,Nevím. Třeba jestli uděláme jablečný nebo meruňkový koláč."

,,To jako fakt?" podíval jsem se zpět na ni.

,,Jo. To vážně. Nevím jestli ze mě mluví ten alkohol nebo jestli jsem byla doopravdy tak naivní."

,,Ne. Takhle to mělo být."

Karina se na mě usmála, ale věděl jsem, že přemýšlí nad tím, že je to vše její chyba.

V tom je stejná jako Rick. Dává si za vinu i to, za co nemůže.

,,Měli bychom jít dovnitř." vytáhl jsem nůž z dřevěného prkna, ze kterých byla tvořena podlaha verandy.

,,Měli bychom to spálit."

Podíval jsem se na ni.

Myslela to vážně, celé tohle místo mi připomínalo mou minulost.

Především mého a Merlova otce.

Přesně v takové chatrči bydlel.

Hodně schovaného chlastu, rozházené nedopalky cigaret, malá kuchyňka plná špinavého nádobí, staré velké a prosezené křeslo naproti televize, kterou když jste viděli jste se divili, že ještě existuje a další věci typické pro něj.

Není divu, že jsme s Merlem radši spávali venku v sítích, ve stanech nebo na deskách přibytých v korunách stromů, kde na nás nemohl, protože byl až moc opilý na to, aby tam vylezl.

Postavil jsem se na nohy a pomohl i Karině.

Celou chatku jsme polili chlastem a Karina mi nechala tu čest to zapálit.

Stáli jsme tam a pozorovali, jak chatku pohlcují plameny.

Ztrácela se v nich a postupně mizela.

Chytla mě za ruku jako kdysi já ji, když jsme za věznicí pálili mrtvá těla chodců.

Ještě si semnou propletla prsty a usmála se na mě.

Úsměv jsem jí opětoval.

Plameny stoupaly výš a výš a já uslyšel ten známý zvuk.

,,Pojď." šeptl jsem a s Karinou jsme se vypařili do lesa než si nás ty potvory všimnou.

KARINA :

S Darylem jsme se nějak dostali k tomu hřbitovu.

"Nějak", protože Daryla stále bolela noha, ale nechtěl si to přiznat.

Myslel si, že jsem si nevšimla jak kulhá a v obličeji má při krocích bolestné grimasy.

,,Nesedneme si na chvíli?" uviděla jsem kousek od nás dřevěnou lavičku kupodivu v dobrém stavu.

Daryl nic nenamítal.

Oba jsme se posadili.

Daryl si opřel jeho kuši o lavečku a já položila můj batoh na zem.

Chvíli jsme se rozhlíželi po hřbitově a potom se Daryl zastavil pohledem u jednoho náhrobku, který byl kousek od nás a jeho obličej posmutněl.

Podívala jsem se kam se dívá a potom mi to došlo.

Byl tam náhrobek na kterém bylo jméno "Rick".

,,Určitě jsou naživu." pohladila jsem ho po pravém koleni.

Jen přikývl.

,,Můžu se Ti na to podívat?" kývla jsem k jeho lýtku.

Daryl si vyhrnul nohavici a nechal mě si dělat co chci.

Řekla jsem mu at si sedne na lavečku tak, aby si mohl položit zraněnou nohu na můj klín a on tak udělal.

Zkoumala jsem jeho nohu pozorně.

Začínalo se to hojit, ale musel odpočívat.

Dříve jsem studovala asi dva roky na zdravce, ale moc jsem se neučila, takže jsem tam taky brzo skončila.

Jak zastavit krvácení, různé styly vázání obvazů, vzít krev a zašít někoho bych ale ještě umět měla.

,,Měl bys odpočívat." dala jsem mu nohavici zase dolů a podala mu prášek od bolesti a vodu.

,,Nepotřebuju žádný prášky."

,,Já vím." řekla jsem a otevřela mu láhev s vodou.

,,Co když je budem potřebovat potom?"

,,Ty je potřebuješ teď. Daryle, předtím Ti také pomohly, tak si je vem."

Je těžké ho přemluvit, ale nakonec si ten prášek vzal.

Pomalou chůzí jsme šli dál.

Prozkoumávali okolí, sem tam narazili na nějaké chodce, chatky a také hroby, které vypadaly, že je někdo kopal nedávno.

Na někoho živého, živého s myslícím mozkem , jsme ale nenarazili.

Možná to bylo i dobře, protože po tom, jak to dopadlo minule...

• ~ • ~ •

S Darylem jsme ale přeci jen narazili na něco, kde jsme se zastavili.

Byl to malý přízemní domek, opět s terasou.

V tomhle ale byl pořádek a dokonce nikde žádný prach. Ani smítko. Jako kdyby ho někdo utíral.

Všechno bylo uklizeno a urovnáno.

Snad bylo i vyluxované!

Vypadalo to tady, jako kdyby tento dům nic z toho co vypuklo ani nepostihlo. Jako kdyby to vše tento dům obešlo. Vyhnulo se mu.

Prošli jsme s Darylem celý dům a nikde nikdo.

Že by si majitel jen někam odešel?

Nad tím jsme ale přestali přemýšlet hned, jakmile jsme začali v kuchyni prohledávat poličky a našli jsme jídlo.

Ne jenom nějaké.

Zaprvé ho bylo hodně a zadruhé to bylo jídlo, které bych řekla, že už neuvidím.

Byla tam višňová Cola, burákové máslo, marmelády, různé tyčinky, zavařené věci jako okurky, ananas, mandarinky a různá další zelenina s masem, petky s vodou a dokonce i brambůrky!

Tohle byl normálně zlatý důl!

Další kapitolka vyjde ve středu :)

Vaše The Girl 91 ❤️