Najednou pláč a řev ustal. Bylo úplné ticho a to mě vyděsilo ještě víc. Zvedl jsem se a otevřel dveře. Libereto tam nebyl a Harry ležel na lehátku. Vypadal jako by nežil..
-
Louis's POV
Ale když jsem se k němu přiblížil, dýchal.
"V klidu, bude v pořádku" řekl Libereto, který vyšel z koupelny. Asi si byl umýt ruce.
Oddechl jsem si a přinesl jsem si židli k Harrymu. Sedl jsem si, chytil ho za ruku a řekl "Děkuju"
Libereto se usmál a odešel za Paulem.
"Miluju tě" řekl jsem Harrymu, i když jsem nevěděl jestli mě slyší.
Položil jsem si hlavu na lehátko a nejspíš jsem usl.
Probudil jsem se na nějakém gauči a o kousek dál seděl Alan a hrál si s nožíkem. Zvedl jsem se, protáhl se a zývl. "Dobré ráno Růženko" usmál se na mě.
"Kde je Harry?" řekl jsem rychle.
"Leží dole. Libereto říkal že do dvou hodin už bude schopný odejít. Už je vzhůru. Ale bude muset být v klidu." řekl Alan a usmál se na mě.
"Musím za ním" řekl jsem a vystartoval jsem dolů. Seběhl jsem schody a viděl jsem asi 10 lůžek. Ležel tam nějakej chlap, vypadal trochu jako Roger. Ten mi byl ale jedno, já jsem si to namířil přímo k tomu mýmu štěstíčku. "Harry" řekl jsem šťastně a objal ho.
Harry sykl bolestí a já ho rychle pustil. "V pohodě" zasmál se trochu.
"Jak ti je?" zeptal jsem se a posadil se na židli, která byla vedle každého lůžka.
"Jako kdyby mě někdo zastřelil." usmál se.
"Nech toho" usmál jsem se a pohladil ho po tváři. "Harry.. ty jsi řekl, no, řekl jsi že"
"Je to můj bratr Louisi. Zjistil jsem to, to bylo to o čem máma chtěla mluvit. Jel jsem rychle k tobě na základnu, ale nebyl jsi tam. Kluci mi řekl kde jsi, rychle jsem jel za tebou, nemohl jsem dovolit aby ho někdo zabil. Možná mě nesnáší, ale pořád je to moje rodina Lousi" řekl Harry.
"Ty vole.... to je v háji. Marvin ho chce mrtvýho. Musíme něco udělat" rozhodl jsem a podíval se Harrymu do očí. "Jestli nechceš aby umřel, tak umírat nebude. To ti slibuju" usmál jsem se a políbil ho. "Budeš chtít jet domů? Můžeš klidně zůstat u mě. Postarám se o tebe, a když budu muset někam jet, bude tam Margarita, nebo někdo z kluků"
"Radši bych byl u tebe" usmál se na mě a já mu úsměv oplatil.
"Bál jsem se o tebe" přiznal jsem a chytil ho za ruku.
Harry jen zakroutil hlavou a přitáhl si mě do polibku. Lehl jsem si potom na jeho hruď a jen tak jsme tam leželi a užívali si své přítomnosti.
Uběhlo asi 5 hodin, mezi tím jsme si popovídali o všem možným. Pak se na schodech objevil Alan. "Tak co kluci, jedeme?" a usmál se. Seběhl dolů a hodil Harrymu čisté oblečení.
Já mu pomohl se obléct a šli jsme do auta. Já s Harrym jsme nasedli do zadu a Alan řídil. "Kde je Paul?" zeptal jsem se.
"Odvezl jsem ho. Nezvládá to, je z toho v háji. Pořád opakuje že je to jeho vina, neříkám že asi není. Ale je fakt psychicky v háji." odpověděl Alan.
"Není to jeho vina" řekl Harry. "Můžu si za to sám, neměl jsem tam skákat"
"Proč jsi to vlatsne dělal? Payne je grázl." řekl Alan.
"Je to můj bratr" odpověděl mu potichu Harry.
"Co?" divil se Alan. "Tak to je síla, i když teda nevím, jak je možný že ty jsi tak pěknej a on vypadá tak jak vypadá" zasmál se Alan a my s ním.
