"Zvedni zadek a pojď tančit" řekl s úsměvem Harry. Nedokázal jsem tomu krásnému obličeji říct ne. Zvedl se, vzal mě za ruku a zač zvedat i mě. Vstal jsem a se smíchem jsme nějak došli na parket. Pohupoval se do rytmu hudby. Na každý tón co v písni byl, měl Harry jiný pohyb. Hybal se tak úžasně. Tak jemné, ale zároveň tak prudce. Tak pomalu, ale zároveň hrozně rychle. Bylo to.... bylo to krásné....
-
Harry's POV
Miloval jsem to tady. Miloval jsem jeho. Miloval jsem jeho smích, jeho oči, jeho vlasy, jeho všechno. Po chvíli tančení jsem byl lehce unavený. To bude tou hladinou alkoholu. Přitancoval jsem si to k němu blíž aby mě slyšel. "Musím už domů"
Zřejmě se mu moje rozhodnutí moc nelíbilo. Vzal mě za límec trika a přiložil ústa k mému uchu "Tak se půjdeme ještě chvíli projít" když to dopověděl, odtáhl se od mého ucha a udělal na mě psí oči.
Nakonec jsem přikývl a vyšli jsme ven. Okamžitě mě přepadla šílená zima. "Ty vole. To je co za zimu" řekl jsem si tak spíš pro sebe. On to ale nejspíš slyšel. Usoudil jsem tak podle toho, že mi po chvíli přistála na zádech trochu větší kožená bunda. Loui nebyl vyšší než já, ani nebyl nějak větší. Jen asi rád nosil větší velikosti. "Děkuju" slušně jsem poděkoval. Loui mi obmotal ruku kolem pasu a šli jsme směr můj dům. Po cestě jsme si povídali o všem možným, hlavně o mně. To mě později mrzelo, chtěl jsem toho o něm vědět víc. Došli jsme k mému domu a já mu chtěl vrátit bundu a jít.
"Za prvé, bundu mi vrátíš jindy a za druhé, proč si brečel?" zajímal se Loui.
"Děkuju a... doufám že už se to vyřeší ale. Když jsem došel domů nikdo tam nebyl. Takhle pozdě, bylo to zvláštní. Čekal jsem dlouho, ale nikde nikdo tak jsem šel ven že je najdu."
"Pojď, půjdu s tebou. Jestli tam nikdo nebude. Najdeme je. Dobře?" snažil se mě podržet. Usmál se a namířil si to k hlavním dveřím. Doběhl jsem ho a dveře pomalu odemkl. Bylo ticho. Mohli spát, jsou taky už 4 ráno.
"Počkej, podívám se do ložnice. Už můžou spát." objasnil jsem Louisovi kam mířím. Čekal na chodbě. Vylezl jsem schody a namířil si to přímo do ložnice. Potichu jsem otevřel dveře. Něco se ve mně zlomilo, když postel byla ustlaná a v ní nikdo. Klekl jsem si na zem a bylo mi do pláče. Najednou se za mnou objevil Louis.
"Najdou se" a pohladil mi rameno. "Jdi si lehnout, já spím u vás na gauči" oznámil mi a už si to mířil pryč.
"Proč?" zeptal jsem se, ale pořád jsem klečel na zemi a hypnotizoval postel.
"No. Nebudeš tady sám. Co když zmizíš ještě ty-" chtěl pokračovat ale přerušil jsem ho.
" Ne. Myslím proč bys měl spát na gauči?" teď už jsem se na něj otočil a zadíval se do jeho modrých očí.
Usmál se a vrátil se ke mně. Natáhl ruce a hlavou naznačil abych se chytil. Stiskl jsem jeho ruce a on mě vytáhl nahoru. "Jsi malinkej" řekl jsem mu s lehkým posměvem v hlase a namířil si to do pokoje.
"Heleee" zasmál se Loui a utíkal za mnou.
Pořád jsem byl trochu opilej, ne že ne. Chtěl jsem si sundat tričko, ale ona to byla hrozně složitá práce. Prostě to nebylo tak jednoduchý. Zamotal jsem se. "Prosím tě počkej. Pomůžu ti" přiběhl za mnou s úsměvem na tváři Loui. Chytil konec trička a se slovy "Ruce nahoru" začal tričko vytahovat. Já jsem ho samozřejmě poslechl a ruce zvedl. Triko bylo dole. Stál jsem před ním jen v kalhotech. To mi nedošlo. Díval se na moje břicho. Viděl jsem mu na očích jak moc si chce sáhnout. Viděl jsem mu na očich jak moc to chce.
Snažil jsem se odpoutat pozornost "Chceš taky pomoct?" zeptal jsem se tak nějak ze srandy. On konečně odtrhl pohled od mého těla a podíval se mi do očí.
"Samozřejmě" ušklíbl se na mě. Co jsem mohl čekat, že? Přiblížil jsem se k němu a chytil tričko. On automaticky zvedl ruce. Já triko stáhl a zahodil vedle mého.
Oba jsme si sami sobě sundali kalhoty a v boxerkách ulehli do postele. Otočili jsme se k sobě zády. Louis už možná spal, ale já nemohl. Nemohl jsem spát s vědomím že nevím kde mám rodinu. Otočil jsem se na Louise, který byl pořád zády ke mně.
"Loui?" zašeptal jsem do ticha. Louis se otočil a mně se vyskytl pohled na to nejhezčí stvoření na světě. "Můžu tě obejmout?" zeptal jsem se opatrně. Usmál se a přikývl. Přitulil jsem se k němu a usl jsem. Poprvé v životě o něm nemusím snít, mám ho totiž hned vedle sebe.
