Byl jsem připraven Alanovi říct super novinky, když jsme ale všichni přijeli výtahem dolů, viděli jsme něco, co nás překvapilo...
-
Louis's POV
"Do piče" zařval jsem. "Je pryč!? Je kurva pryč Petere! Jak je to možný!"
"Já - já nevím. Měl tady s ním zůstat ten malej novej, víš kterej" bránil se Peter.
"Jo vím, to myslíš vážně? Necháš tady toho rapla s nějakým malinkým klukem, kterej si myslí že je mafian, protože ho sem příjmul šéf a nikdo ani kurva neví proč, protože je tupej jak poleno?" řval jsem snad ještě víc.
"Promiň.. HELE TÁMHLE JE!" zakřičel najednou Petet a ukázal na zem.
Ležel tam ten malej kluk. "Do háje" zaklel jsem a běžel k němu. Byl pobodanej. Změřil jsem mu tep a všechno co jsem k tomu mohl říct bylo "Je po něm"
"Sakra!" řekl Peter a chytil se za hlavu.
"To je teď jedno, s ním už nic neuděláme, musíme najít Alana než udělá nějakou pičovinu" rozhodl jsem.
"Jo jo, ehm, zavolám Paulovi?"
"Jo jo, a ještě někomu. Brian a třeba ten, Francouz, jak se jmenuje?" Byl jsem vystresovanej na to abych si vzpomněl na jméno nějakýho tupce.
"Roger? Lemaître?" vyblekotal Peter.
"Jo asi jo, tak šup volej!"
Peter vytočil číslo a já zatím vzal tělo toho ubohýho kluka, kterej ani nevím jak se jmenuje. Šel jsem úplně do zadu naší základny, kde jsou obří dveře, které se otevírají opět kartou, ale je to složitější. Kartu pípnete a ještě se musí zadat kód, který má každý jiný, a u Marvina na počítači se objeví, kdy a v kolik tam kdo šel a jak dlouho tam byl. Já jsem ale věděl, že se mu tam neukazuje kdy tam byl on. Proto jsem mu vždycky na chvíli hackl kartu a ukradl mu tak heslo. Šel jsem tam jako kdyby tam šel on. Může to znít komplikovaně, ale když máte kamaráda jako je Niall, je to hrozně jednoduchý. Asi si říkáte, co je za těma dvěma tak tajnyho, že to má tak přísné zabezpečení. No, je tam napravo obří drtička. Drtí se tam auta, rozbitý zbraně, nepoužitelný počítače, nebo karty lidi, kteří zemřeli, nebo odešli. Hodil jsem tam toho kluka, tak co s ním mám dělat, budeme prostě dělat, že se ztratil. Na levo je tam pak márnice, tam se ukládaji těla, který se možná budou ještě hodit a nikdo nesmí vědět že jsou ty lidi mrtvý.
Řekněme, že když od nás někdo někoho zabije, toho těla se zbavíme v drtičce a najdeme tady nějaký jiný, který je mu podobný. Oblečeme ho do jeho oblečení, dáme mu jeho doklady a hodíme ho do řeky. Tam se tělo trochu rozpustí a nikdo nebude zkoumat jestli je to opravdu on.
A kde bereme ty těla co jsou dole? Spolupracujeme s jedním týpkem, jmenuje se Liberato Ragamat. Je to doktor, kterýho vyhodili kvůli krádeži léků, takže ho už nikde nevezmou. Otevřel si podnik pro naše lidi. Když někde někoho třeba postřelí, jde k němu. Kdyby jsme šli do nemocnice, moc by se ptali a hlavně by volali policajty. Když mu tam někdo zemře, vezmeme si ho my a uložíme tady do márnice.
Vrátil jsem se k Peterovi, který už seděl na pohovce a čekal na mě. "No tak kluci tě budou čekat nahoře, už tam možná jsou"
"Jak jako mě? Ty jdeš taky panáčku, můžeš za to stejně jako my ostatní. Pro jednou se hold vydáš do terénu" oznámil jsem Peterovi a i přes jeho námitky jsem ho vzal a táhl k výtahu. Peter se spíš drží tady dole a vyřizuje různý věci, je to takovej hloupější Niall.
Vyjeli jsme nahoru kde na nás měli čekat kluci. Když jsme tam ale přijeli, kluci tam nečekali sami..
