-21-

350 20 0
                                        

Přišel jsem k němu blíž a začal ho líbat. On nás začal pomalu přesouvat do postele. Hodil mě na ni a sedl si na mě. Přesunul polibky na můj krk, jednou rukou držel moje ruce nad moji hlavou a tou druhou bloudil pod mým trikem. Jediný na co jsem se zmohl bylo tiché vzdychani.

-

Harry's POV

Ráno jsem se probudil se spícím Louim v náručí. Spí jako miminko. Musel jsem se usmát a pohladil jsem ho po jeho bradě poseté jemnými chloupky. V tom Louis otevřel oči. "Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit"

"V pořádku, už jsem nespal" řekl rozespale.

"To určitě" Zasmál jsem se a dal mu pusu.

Najednou se Loui zvedl a začal hledat svoje oblečení. Neměl na sobě nic, vůbec nic. To byl výhled. "Kde mám ponožku?" vyrušil mě Louis z mého přemýšlení o jeho dokonalém pozadí.

"Nevím, ale myslím že bys ses měl zohnout a podívat se pod ten stůl" usmál jsem se.

Louis už se chtěl zohýbat, ale pak mu to došlo. "Hele, ty mi koukáš na zadek?"

"Vždyť tady přede mnou tak stojíš, co mám asi dělat?" nevinně jsem se na něj podíval.

Zasmál se a přešel ke dveřím kde ležely jeho boxerky. Natáhl si je na sebe a šel dál hledat ponožku. Sledoval jsem ho a musel jsem se zasmát, když ji našel zaseklou v žaluzii.

Oblékl se a přišel zpět ke mně."Musím jít do práce. Vyřešit toho Liama a to všechno" a dal mi pusu.

Už chtěl odejít ale já ho chytil za ruku "Ne. Ne. Jdu s tebou" a zvedl jsem se z postele.

"Jak myslíš" usmál se, opřel se o dveře a sledoval mě jak se oblékám.

Oblékl jsem se i já a oba jsme vyrazili dolů. Tam u stolu seděla Gemma s mámou a jedly snídani. "Pojďte si dát" zavolala na nás mamka.

"Ne mami spěchám. Loui jde do práce a já musím do školy." zalhal jsem a šel si za Louim obout boty. Vyšli jsme ven a šli jsme k naší garáži. Stála před ní Louiho motorka. Super, minule se mi to líbilo. Baví mě na tom jezdit, jednou bych to chtěl umět.

"Tak sedej" řekl Loui když nasedl a hodil mi helmu. Nasadil jsem si ji a vyjeli jsme.

Asi po 20 minutách jsme dojeli ke skleněné zdi. Myslím že se to tak jmenuje, je to socha, je tady už nejmíň tisíc let. Nebo teda od toho co jsem tady já, a bydlím tady od narození takže, je tady prostě dlouho. Co tady děláme? Loui zaparkoval motorku a slezl. Sundal mi helmu, dal mi pusu a sundal mě z ní taky dolů. "Umím slízat z motorky" řekl jsem na oko uraženě.

"Já vím" usmál se a pádil pryč.

"Hej počkej na mě" zakřičel jsem na něj a doběhl ho.

Došli jsme k té zdi. Co tady chce pro boha dělat? Vyndal tu samou kartu jako když jsme šli do klubu, přiložil ji ke zdi a najednou vyjela nějaká černá obrazovka. Loui tam přiložil ruku a po obrazovce začal běhat zelený proužek. To je otisk dlaně? Jo. Najednou se před námi objevil vstup do výtahu. No tak to je krutý. Vešli jsme dovnitř, Louis zmáčkl nějaké tlačítko a výtah začal klesat. Najednou se zastavil a dveře se otevřely. Byla před námi obří místnost. Ne, bylo tam víc místností. Byla to celá budova!

Zahlédl jsem blonďaka s brýlema, kterej něco ťukal do klávesnice. Kolem něj bylo tolik obrazovek a pořád tam něco pípalo. O kousek vedle sedelo asi pět chlapů a něčemu se smáli. Nahoře byla prosklená kancelář kde seděl poměrně tlustý pán a řval něco do telefonu. Trochu vedle byla další místnost, nevím co tam bylo, nebylo tam vůbec vidět.

Tak tohle jsem nečekal...

perfectly imperfect | larry | czKde žijí příběhy. Začni objevovat