Přijeli jsme a oba jsme běželi dovnitř. Nikdo tam nebyl. "KDE JE!!" křičel jsem nervózně.
"Já, já nevím! Byl tady!"
-
Harry's POV
"Byl? A kde je teď boha jeho!" řval jsem na Alana. Věděl jsme že za to nemůže, ale já teď potřeboval najít Louise.
"Kam by mohl jít?" řekl si sám pro sebe Alan.
"Ježíš" napadlo mě něco.
"Co?" zeptal se rychle Alan.
"Nešel za Liamem, že ne?"
"No do piče. Volám Niallovi ať jednoho z nich najde" napadlo Alana.
Já jen přikývl a poslouchal rozhovor.
Ahoj Nialle.
Potřebuju okamžitě najít Louise nebo Liama.
To neřeš, rychle!
Dobře, pošli mi do zprávy adresu.
Jo jo chápu, není to jistý. TU ADRESU!
Pak Alan ukončil hovor a letěl k autu. Já hned za ním samozřejmě. Nasedli jsme a Alan hned vyjel. "Kam to vlastně jedeme?" zeptal jsem se.
"Ani nevím, sem" řekl a podíval se na svůj mobil. Byl otevřený a byla tam zpráva od Nialla. Hm, nevím kde to je. Jak on ví kam má jet? Neptal jsem se, vypadal dost zažranej do toho řízení.
Asi za 10 minut jsme přijeli na místo. Byl to velkej starej sklad. Opravdu velkej. "Do háje! Jestli tam jsou nemůžeme tam jít sami" zaklel Alan.
"Ale co když ho tam třeba mučí! Ježíš co když ho tam mučí..." začal jsem si vybavovat ty nejhorší scénáře. Viděl jsem před sebou Louise přivázaného k židli jak do něj buší nějací chlapy..
"No právě, takže já volám posily. Protože jestli tam půjdeme sami, budou nás mučit všechny tři. A tím Louisovi nepomůžeme." řekl Alan a někam volal. Moc jsem nevnímal co říkal. Myslel jsem jen na to že je Louis určitě v pohodě.
"Tak jo Paul a Brian s dalšíma 5 chlapama tu budou do 10 minut." řekl Alan a začal nervózně klepat do volantu.
"Zrovna do tebe bych řekl že se rozběhneš dovnitř a nebudeš moc přemýšlet" prohodil jsem.
"Snažím se léčit. Snažím se nejednat jak 7 lety dítě, takže. Počkáme na kluky"
"Já vidím že tam chceš jít hned"
"Jo chci, ale nepůjdu. Ani já ani ty" rozhodl Alan a pustil volant.
Přikývl jsem a čekali jsme. Spíš jako 10 minut mi to přišlo 10 hodin. Byl jsem nervózní. Louise tam uvnitř možná mlátí a já sedím tady venku v autě a nic nedělám.
Když už konečně přijelo dalších pár aut, všichni jsme vylezli. "Harry, měl bys zůstat v autě" řekl Paul.
"Prosím? To teď myslis vážně? To určitě, jdu s váma" řekl jsem rozhodnutě.
"Nech ho jít, když chce" řekl Brian. "Není čas na hádání, musíme jít"
Paul přikývl a rozdal rozkazy, jediný co jsem pobral je že mě má na starost Brian, když tak chtěl abych šel. Prostě se ho mám držet a poslouchat ho na slovo.
Všichni začali dělat co jim bylo řečeno a já šel za Brianem. Obešli jsme budovu z boku a tam se zastavili. Brian vytáhl z kapsy nějakou malou vecičku. Švihl s tím a roztáhlo se to. Byla to jakási malá dlouhá pilka. Čupl si a začal pilkou řezat do budovy. Lítaly jiskry, ale žádný zvuk slyšet nebyl. Zajímavé. Jen jsem tam stál a sledoval ho. "Proč to děláš?" zeptal jsem se. Asi si o mně teď musí myslet že jsem úplně hloupý.
"To samý dělaji chlapy ze zadu a u druhé strany. Výřezeme to ve tvaru dveří, takže budeme mít přístup z každé strany. Na povel to všichni zaráz vykopneme, a tím je překvapíme." objasnil mi to a pokračoval ve své práci.
Když měl hotovo, zmáčkl vysílačku a řekl" U mě hotovo" a čekal.
Po chvíli se ozvalo "Zprava hotovo" "Ze zadu taky"
Pak jsem zaslechl ve vysílačce Paulův hlas. Vypadalo to že to tu má dnes na povel. "Tak jo, je nás tady osm." trochu jsem se nasral když mi došlo že mě nepočítal. Pak mi ale taky došlo že bych stejně nic nezvládl udělat. "Máme čtyři vchody, to znamená že ze předu jdu já a Kirby, zleva Brian a Alan, zprava Gran a Magnus, zezadu Eaton a Quade. Jasný?"
"Jasny" odpověděl Brian a to se z vysílačky ozvalo ještě víckrát. Za chvíli u nás byl Alan. "Tak jo, jsme ready?" zeptal se Brian do vysílačky.
"Zleva ano"
" Zezadu ano"
"Zepředu taky"
"Mně tu chybí Gran. Ne dobrý, už ho vidím. Zprava dobrý."
"Taak jo" ozval se opět Paulův hlas "Vytáhněte pistole a na teď vyrazíte dveře. Ras. Dva. Tři. TEĎ!"
