"Ticho. Pojď sem" řekl jsem a Liam mě objal. Já mohl jen jednou rukou, ale bude mu to muset stačit.
-
Harry's POV
Když všichni vyrazili vchody, naběhli dovnitř. Uprostřed byl někdo zavěšenej za ruce ke stropu a měl na hlavě pytel. Měl na sobě, LOUISOVO OBLEČENÍ!! Pane bože to je on! "Louis!!" zakřičel jsem.
Chtěl jsem vyběhnout tam ale Brian mě zarazil. "Ne! Nikdo tady není, je to nějaká past"
"Jo, ale tamhle je Louis!" řekl jsem.
"Jo, ale oni by ho tady jen tak nenechali" řekl Alan.
"Správně. Proč by jsme vám ho tu takhle nechavali" řekl někdo a přišel blíž k Louisovi.
"Vy?" divil se Brian.
"Kdo to je?" zašeptal jsem, ale asi mě slyšel.
"Já jsem Liamuv otec. Těší mě, Harry" usmál se na mě. Ten chlap je děsivej. "Tak co je? Budete tam takhle stát? Mohl bych mu hned teď prostřelit hlavu" řekl Payne a namířil k Louisově hlavě pistoli.
"NE!" zařval jsem.
"Pojď sem Harry" řekl.
Nevěděl jsem co mám dělat. "Harry nechoď tam" řekl Alan.
"No taak. Neboj, já nekoušu" usmál se Payne a nabil pistoli.
Hned jsem měl jasno. Rozešel jsem se k němu. Byl jsem od něj pár metrů a zastavil jsem se.
"Ještě trochu" zašeptal na mě Payne. Udělal jsem tedy ještě pár kroků. "Bojíš se mě?"
"Ne" řekl jsem rozhodně. Nebál jsem se ho.
"Bojíš se že něco udělám jemu?" zeptal se a podíval se na Louise.
Nic jsem neříkal a jen jsem přikývl. Najednou se Loui probral. Zvedl hlavu a začal se rozhlížet kolem. Když zjistil že nevidí začal sebou házet a snažil se něco říct. Měl ale nejspíš něco přes pusu.
Vyděšeně jsem koukal na Payna a čekal co bude dál. "Dělá jen problémy, že?" podíval se na mě takovým zvláštním pohledem. "Jsi hodně podobný matce. Jak povahově tak vzhledem. Po mě nemáš skoro nic. Jsi zženštělý. Za to může ona. Vychovala tě tak. Liam je něco jiného. Liam byl vychovaný mnou."
"Vy-vy jste můj otec?" vykoktal jsem.
"Aa Anne se nezmínila? Hm. To jsem mohl čekat. Samozřejmě že jsem tvůj otec. Gemma už moje není jestli se chceš zeptat na tohle. Když se Liam narodil a Anne mi řekla že je znovu těhotná, měl jsem radost. Ještě větší radost jsem měl když jsem zjistil že to bude zase kluk. Jenže my dva, jsme byli hodně jiní. Nedokázali jsme se shodnout na tom co bude na večeři na tož na výchově. Když ses narodil, hodně jsme se pohádali. Vzal jsem si Liama a tebe tam nechal. Vrátil jsem se pro tebe, ale nedokázal jsem to. Nemohl jsem ji tam nechat samotnou, protože i po tom všem, jsem ji miloval. Řekl jsme si, že až bude větší, někde si ho najdu a všechno mu řeknu. Našel jsem si tě. Ale podívej se na sebe. Neměl jsem k tobě v podstatě žádné pouto a ani trpělivost na to tě něco učit. Nechtěl jsem tě. Jenže i přes to že jsem tě nechal být, ses mi zapletl do života. Přebral si Liamovi lásku jeho života " a při tom pistoli přejel Louimu po zádech. Ten se jen zatřasl.
" Já jsem to nevěděl, jak jsem to mohl vědět " řekl jsem a nervózně pozoroval co se děje.
" Nevím a je mi to jedno. Už končím, nemám na to nervy. " řekl a v tu chvíli stikl spoušť. Tělo se přestalo hýbat a na zem začala kapat krev.
"NE!!" zakřičel jsem a spadl na zem. "Ne ne ne ne ne" říkal jsme pořád a přitom začal brečet. Začalo se mi těžce dýchat.
Přiběhl za mě Alan a objal mě. Měl taky slzy v očích, ještě aby ne "Šššš"
