"Kam si myslíš že jedeš!!" řval do mobilu.
Tak to jsou mi opravdu novinky. "Zachránit kluky"
"Sakra nemůžeš si tam nakráčet sám!!" řval dál.
"Můžu" odpověděl jsem a mobil položil.
-
Harry's POV
Už se na mě dvakrát oba vystřídali, bylo jim úplně jedno že to bolí nebo že už nemůžu. Prostě jsem tam klečel na všech čtyřech s rukama připoutanýma k nohám od židle. To znamenalo že jsem ruce v podstatě měl ve vzduchu, a když jsem si dovolil opřít se o lokty schytal jsem ránu páskem. Oči se mi plnily novými a novými slzami a moje naděje na záchranu už pomalu ale jistě mizela.
Když ke mně jeden z nich přistoupil s obřím vibrátorem, vyděsil jsem se. Tohle se do mě přece nemůže vejít! No, prej asi vejde. Bolelo to, tak hrozně to bolelo, ale už jsem se mohl opřít. Měl jsem to v sobě tak do poloviny, když ten druhý přinesl roubík a dal mi ho na pusu "Moc řveš" řekl hlubokým hlasem a zase se odešel dívat z dálky.
Když jsem měl tu věc celou v sobě, bolel mě sebemenší pohyb, tak jsem se snažil moc nehýbat. Oni ke mně ale přišli, odpoutaly mi ruce a pak mě každý za jednu vzali. Vyhoupli mě dostoje. Už jsem ani neměl sílu na to se bránit, nechal jsem je dělat co chtěli, nic jinyho stejně nezbývalo. Posadili mě opět na židli a privazali stejně jako na začátku. Když jsem seděl, bolelo to ještě víc. Brečel jsem, ani pořádně vzlykat jsem nemohl. Pak se najednou otevřely dveře. Vešel Payne.
Když se na mě podíval začal se zase smát. "Jsi tak ubohý" I kdybych mohl, nic bych mu na to neřekl nemám na to sílu. "Takhle jste ho stihly zřídit za 35 minut? Pěkný"
35? 35 minut? Přišlo mi to jako hodiny.. "Ano pane" odpověděli jednohlasně ti chlapi.
"No. Harry" začal a posadil se na židli co mu jeden z nich podal. "Kde je Louis" zeptal se.
Jedné z chlapů za mnou přišel a sundal mi roubík. Odplivl jsem si přebytek slin a podíval se mu do očí. "Nevím"
"Tak ještě jednou, KDE JE LOUIS" zopakoval otázku hlasitěj. To si myslí že když to řekne nahlas tak si najednou vzpomenu kde je?
"Říkám že nevím" odpověděl jsem znovu. V tom ta věc ve mě začala lehce vibrovat. Začal jsem se lehce kroutit. Bolelo to.
"Pořád nevíš. Dobře. Kde je ta jejich základna" ptal se dál.
"Nevím" zalhal jsem. Přece je neprozradím. Třeba mě hledají.
Nečekaně ta věc začala vibrovat víc a začalo to víc bolet. Když jsem se pohl bolelo to ještě víc, ale nedokázal jsme jen tak sedět. Potřeboval jsem se hýbat ve snaze najít místo kde to nebude tak bolet. Sycel jsem bolesti, ale on nic.
"Kde teď Louis bydlí?" položil Payne další otázku.
"Nevím" opět jsem zalhal. Když ta věc začal vibrovat ještě víc začal jsem brečet. Pak začala ještě víc a ještě víc. Uz jsem vzlykal, sycel bolesti a i vzdychal. Ten chlap dost jasně naznačoval že jestli něco neřeknu, začne to vibrovat ještě víc. "u kamaráda" sykl jsem mezi vzdechy.
Ta věc začala vibrovat trochu míň, ale pořád nic příjemného. "U jakého kamaráda" zeptal se Payne.
Nic jsem neříkal a jen mu koukal do očí. "No tak Harry. Nedělej si to ještě horší. Mám tu i elektrošoky a spoustu dalších věciček." Usmál se Payne. Pořád jsem na něj koukal se slzami v očích. "No, čekal jsem to lehčí. Vypadáš jako padavka, ale držíš se dobře. Zapni to na max Tonni a Danny, ty elektrošoky."
Oba udělali co měli. Začal jsem zase vzlykat a vzdychat. Dost nahlas. Payne na mě pořád koukal a nic nedělal. Kroutil jsem se a chtěl jsme brečet. Ale neměl jsem co, měl jsem vyschly oči. Všechno to tak hrozné bolelo... Prosím Loui, kde jsi?
