-46-

242 18 2
                                    

Potom jsme si zadíval do očí a Louise ani nezajímalo že má kalhoty. Vlezl dovnitř a začal mě líbat. Vedel že sex nebude. Nevím jak bych to zvládl. Ale chtěl pro mě něco udělat takže si klekl, vzal do pusy můj penis a začal pohybovat hlavou. Zaklonil jsem hlavu a nechal se unášet tím úžasným pocitem...

-

Louis's POV

Z koupelny jsem Harryho odnesl v náruči do postele. Bylo vidět že je unavený. Když jsem ho pokládal zabzučel mi mobil. "Ty se nepodíváš?" zeptal se ospale Harry.

Vytáhl jsme mobil a viděl zprávu od Liama.

Potřebuju s tebou mluvit. Přijeď

"Harry, zavolám někomu a by přijel, musím do práce." zalhal jsem trochu.

"Nikoho volat nemusíš" usmál se Harry.

Zakroutil jsem hlavou a napsal Niallovi. Byl za pět minut tady. Mezitím Harry už spinkal. Dal jsem mu pusu na čelo, pozdravil se s Niallem a odjel.

Dojel jsem na místo kde jsme se s Liamem naposledy viděli. Stal tam a čekal ne mě "Ahoj" řekl jsem.

"Chtěl si mě nechat zabít?" zeptal se když jsem došel úplně k němu.

"Neměl jsem na vybranou Liame" řekl jsem smutně.

"Ale nemel sračky. Vždycky máš na vybranou. Teď ti dám taky vybrat" řekl a chytl mě za triko pod krkem. "Buď zabiju tu tvou malou kurvičku nebo.." zasmál se "nebo se s ním rozejdeš. Neřekneš mu nic o téhle dohodě a já ho nechám na vždy být."

Nevěřil jsem že by tohohle Liam byl schopnej.. "Liame? Ale, já." nevěděl jsem co říct.

"Tak vyber si" zavrčel a pustil mě.

Podíval jsem se na zem a začal brečet. Vzpomněl jsem si na Harryho úsměv.. vzpomněl jsem si na jeho tělo na jeho pusu... "Nemůžu tě nechat ho zabít" řekl jsem.

"Tak ho opusť" řekl chladně Liam.

Nahlas jsem polkl a podíval se mu do očí. Nebylo tam nic. Vůbec nic. "Liame-"

"Tik tak, tik tak" usmál se.

Zvedl jsem ruku a on ji přijal. "Fajn, jestli mu něco řekneš, zabiju vás oba" a potom odešel.

Stál jsem tam, dokud mě moje nohy nezradily a já nespadl na zem. Brečel jsem tak moc že jsem nic neviděl. Věděl jsem že nemůžu sednout za volant, tak jsem si lehl do trávy a chvíli jen tak ležel.

Vzal jsem telefon a zavolal Alanovi.

Ano zlato?

Mohl-mohly bys.. prosím přijet.. pro mě

Co se děje? Kde jsi?

Budu u zastávky na 6.

Už jedu.

Vstal jsem a došel jsem k zastávce která byla kousek od místa. Sedl jsem si a čekal. Pořád jsem brečel. Jak to udělám? Pane bože jak já to udělám...

Najednou přede mnou zastavilo auto. Zvedl jsem se a nastoupil. "Louisi... víš že mi můžeš všechno říct" řekl s úsměvem Alan.

Liam nic neřekl o tom že to nemůžu říct někomu dalšímu ne? "Musím nechat Harryho" když jsem to řekl nahlas začal jsme brečet ještě víc. "Nesmíš mu nic říct... ale pokud to neudělám Liam ho zabije"

"Do prdele" řekl Alan a chytil mě za ruku "Zabiju ho a bude po všem"

"Ne.. to by Harrymu ublížilo" namítl jsem.

"A to že ho necháš jako co? Bude z toho jásat?!"

"Odvez mě domů." řekl jsem a zadíval se z okna. Neměl jsem sílu na to se s ním hádat.

Alan nastartoval a jel. Dojeli jsme k nám a já beze slov vystoupil.

Pro moji smůlu jsem potkal Harryho v kuchyni.

"Co tady děláš?" zeptal jsem se.

"Měl jsem žízeň? Ty jsi brečel?" lekl se a šel ke mně.

"Harry.."

perfectly imperfect | larry | czKde žijí příběhy. Začni objevovat