Oodechl jsem si a šel ho obejmout. V tom jsem ale ucítil tlak na krku. Divně to štíplo a pak jsem ztratil kontrolu nad tělem a skácel se k zemi. Poslední co jsem slyšel bylo "Promiň"
-
Harry's POV
Ráno mě vzbudil zvonící telefon. Ospale jsem se zvedl, promnul si oči a zvedl jsem ho.
Ano?
Harry?
Alane? Co potřebuješ?
Mohli by jsme se někde sejít prosím. Je to důležitý. Ale jestli se na to necítíš, dojedu k vám.
Ne ne. Jsem v pohodě. Kde?
Za rohem máte takovou menší kavárnu, tak za dvě hodiny tam?
Jo dobře, budu tam.
Děkuju, zatím ahoj.
Ahoj.
Položil jsem mobil a šel do šatníku. Vzal jsem si Louisovo tričko a přičuchl k němu. Vzpomněl jsem si na jeho krásný obličej a musel jsem se usmát. Oblékl jsem se a seběhl dolů. Mamka tam seděla a povídala si s Margaritou. Španělsky, takže nevím o čem. Hned jak me Margarita viděla, zvedla se a se slovy "¡Jesús! ¡mi tocino arderá!" běžela do kuchyně.
Mamka se zasmála a řekla "Dobre ráno zlatíčko"
"Co to křičela? Dobré" řekl jsem zmateně a sedl si ke stolu.
"Pálí se jí slanina." usmála se máma.
Za chvíli už před námi byla krásná snídaně a sklenice domácího pomerančoveho džusu. S mámou jsme se pustili do jídla a za chvíli přiběhla Gemma. Sedla si k nám a začala rychle jíst. "Kam spěcháš zlato?" zeptala se máma, když viděla co Gemma dělá.
"Má mě někdo vyzvednout a já nestíhám" řekla mezi rychlými hlty a za chvíli měla dojezeno. "Gracias cariño" řekl Margaritě a běžela pryč.
Zasmál jsem se a v klidu dojedl svoji porci. Šel jsem ještě do sprchy a pak vyšel hledat kavárnu.
Našel jsem ji a když jsem vešel dovnitř, Alan už tam seděl a popíjel colu. "Ahoj" řekl jsem a posadil se. Trochu jsem sykl bolesti, ještě mě bolely ty žebra.
"Ahoj" řekl utrápeně.
"Co se děje tak důležitého?" snažil jsem se usmát.
"Louis se s tebou nerozešel protože chtěl. Ani tě nepodvedl. Miluje tě" vysypal ze sebe rychle Alan.
"Co to meleš?" zeptal jsem se zmateně.
"Nemáš to vědět, ale je mi to jedno. Louis je na tom teď špatně, a tohle mu nepomáhá. Nebudu jen sedět a koukat na to jak si ubližuje. Takže, může za to Liam"
"Liam?" divil jsem se.
"Vyhrožuje Louimu že pokud se s tebou nerozejde, oba vás zabije. Nebo jen tebe. Já nevím, každopádně zabije tebe. A Louis tě miluje, nemohl nechat Liama aby tě zabil, tak to udělal." řekl Alan a netrpělivě čekal na moji reakci.
Nadechl jsem se a pak se podíval Alanovi do očí. Říkal na 100% pravdu. " Musím najít Louise" řekl jsem jen a vyběhl z kavárny. Bylo mi úplně jedno že mě bolí žebra. Nasedl jsem do Alanova auta a čekal na něj. On tam ale pořád zmateně seděl jako hruška. Měl otevřené okno, tak jsem zařval "Ježíš na co čekáš!!! Já nemám auto"
Zvedl se, hodil na stůl nějaké peníze a vyběhl za mnou. Sedl za volant a rozjel se k němu domů.
Přijeli jsme a oba jsme běželi dovnitř. Nikdo tam nebyl. "KDE JE!!" křičel jsem nervózně.
"Já, já nevím! Byl tady!"
