"NE!!" zakřičel jsem a spadl na zem. "Ne ne ne ne ne" říkal jsme pořád a přitom začal brečet. Začalo se mi těžce dýchat.
Proběhl za mě Alan a objal mě. Měl taky slzy v očích, ještě aby ne "Šššš"
-
Louis's POV
"Co ti to tak dlouho trvá?" zeptal jsem se nedočkavě.
"Ono pouta bez klíčů se blbě otvíraj" řekl a dal tam něčím točil.
"Aaa" řekl jsme ulevně, když se mi ruka uvolnila. "Děkuju"
"No není zač, co dál?" řekl Liam a posadil se zpět vedle mě.
"Jaká je pravděpodobnost že když vyjdeme těma dveřma tak nás oba nezastřelí " zeptal jsme se, i když jsem byl celkem dost přesvědčen o odpovědi.
"Nulová" usmál se ironicky Liam a rozhledl se kolem sebe. "Hele, mám nápad"
"No?" zeptal jsem se zvědavě.
"Když prolezeme tímhle oknem, který sice bude těžší otevřít, ale to zvládnu. No když tím prolezeme a nebudeme kokoti a nesletíme dolů a zvládneme to po té úzké vecicče až k té stříšce, můžeme z ní seskočit na zem. Potom obejdeme dva chlapy co chodí kolem baráku a prolezeme plot, na slepým místě. Jinak by nám to dalo pravděpodobně šok. "
"Moc to nechápu, ale pojďme to udělat" odpověděl jsem zmateně.
Liam se zvedl a já šel za ním. Vzal tu vecičku s kterou mi otevřel pouta a silou ji zatlačil pod okno. Potom s ní nějak zvláštně pohl a okno se otevřelo.
"Těžší jo?" řekl jsem mu na to. Jen se usmál a vylezl ven. Trochu se posunul a ukázal mi ať jdu za ním. Vylezl jsem na okno a podíval se do čeho jdu. Byl tam opravdu jen malý úzký výstupek ze zdi. To bude těžký. Liam se začal potichu a opatrně pohybovat do prava. Začal jsem taky. Byl jsem posranej že spadnu, kdo by nebyl.
Liam se dostal na konec výstupku a zeskočil na stříšku. Když jsem se tam dostal já, myslel jsem si že to zvládnu, ale nemohl jsem. Najednou mi to přišlo hrozně daleko a myslel jsem si že to nedokážu. "Šup skoč" zašeptal Liam.
"Nemůžu" řekl jsem.
"Ale jo, to zvládneš, chytím tě" podporoval mě a natáhl ke mně ruce. "No tak, Loui, podívej se na mě, to skočíš. Věříš mi?"
Přikývl jsem a on pokračoval "Tak vidíš, jsem tady, dobře? Stačí jen skočit, nic se nestane chytím tě. Víš že bych tě nenechal spadnout"
Nadechl jsem se a skočil. Liam mě opravdu chytil. V podstatě jsem ho teď objímal. Odtáhl jsem se a jen mu řekl "Děkuju"
"Za málo" usmál se Liam a šli jsme dál. Chvíli jsme čekali, aby nám to vyšlo tak že nás ti chlapi dole neuvidí a pak jsme seskočili dolů. Nebylo to zas tak vysoko. Rychle jsme běželi k plotu a přelezli ho. Jsme venku! Čekal jsem to těžší. "A je to" uculil se Liam.
"Ted se musíme dostat k nám na základnu" řekl jsem a někam šel.
"Stůj, nemůžu k vám na základnu" připomněl mi Liam.
"Nojo, kurva. Tak jedeme ke mně. Když budeme mít štěstí bude tam Harry a já mu budu moct všechno vysvětlit." navrhl jsem.
"No to já radši půjdu někam jinam. Myslím si že když mu to budeš vysvětlovat, nebude mě mít moc v lásce"
"Sakra. Tak, tak já nevím. Půjdeme prostě k Alanovi a je to." rozhodl jsem konečně a vyběhl na silnici. Liam běžel za mnou.
Doběhli jsme k nějakému zaparkovanému autu. Chtěl jsem rozbít okno když v tom mě Liam zastavil. Vytáhl šperháky z kapsy a odemkl ho. Nasedl na místo řidiče, takže jsem si sedl vedle. Nastartoval to auto ani nevím jak. Každopádně to bylo rychlé.
Rozjel se a já ho navigoval. Dojeli jsme k Alanovi ale nikdo tam nebyl. "Dáš si něco? Kafe, čaj vodu?" zeptal jsem se ze slušnosti.
"Vodu prosím" řekl Liam a šel se posadil na gauč.
Zaběhl jsem do kuchyně pro vodu a šel za ním. Položil jsem vodu na stoleček a posadil se. "Co se mnou teď bude? Nemám kam jít a jestli někdy v životě uvidím otce, zabije mě" řekl Liam vystrašeně.
"V klidu, mám v plánu si koupit dům, protože ten starý jsem dal Harrymu a jeho rodině. Takže se tam přestěhujeme oba. Pokud mě vezme Harry zpátky tak i s ním a Anne a Gemme necháme ten starej, dobře?"
"Děkuju, nevím co bych bez tebe dělal" řekl Liam a objal mě.
Musel jsem se sám pro sebe usmát. Doufám že nám to nějakou chvíli vydrží.
