Zasmál jsem se a povalil ho pod sebe "Vždycky" a začali jsme znovu..
-
Louis's POV
Ráno jsem se probudil a Harry pořád spal, spal jako miminko. Nechal jsem ho, oblékl se a potichu vyšel z pokoje. Moc jsme toho dneska nenaspal, když jsem procházel kolem zrcadla, všiml jsem si kruhů pod očima. Ale nevím co s tím udělat, takže prostě půjdu.
Dole jsem narazil na Anne jak dělá snídani. "Dobré ráno, kde máš druhou polovičku?"
"Spinká. Musím do práce, tak mu to prosím potom řekněte" poprosil jsem Anne.
"Samozřejmě. Jeď opatrně!"
"Ano ano, děkuju" usmál jsem se a šel k autu.
Nasedl jsem a rozjel se k základně. Moje nálada byla pod bodem mrazu. Nechci ho zabít. Je to vůl, ale pořád muj kamarád. Nebo něco takovýho. Byl jsem hrozně nervózní. Už teď se mi potily ruce a to je teprve 9 ráno...
Došel jsem dolů a tam vzadu seděli kluci a s nimi dokonce i Niall. Došel jsem tam a bez pozdravu jsem se posadil na prázdnou židli. Nechtěl jsem být neslušný, ale oni se tam něčemu smáli a na to jsem já neměl náladu.
Když si mě všimli, všichni ztichli. Ani jsem si toho nevšiml, dokud mi nepřistála známá ruka na noze. "Ahoj" řekl mile Alan a usmál se.
"E- Ahoj" řekl jsem zprvu zmateně.
"Dáš si něco, pití? Něco k jídlu?" ptal se Alan.
"Ne dobrý" snažil jsem se usmát.
"Tak tady rozpustíme to kolečko lásky a Louis s Paulem jdou se mnou!"přerušil nás najednou Marvin.
Zvedli jsme se a šli za ním. Došli jsme do jeho kanceláře, on ztmavil sklo a pokynul nám aby jsme se posadili. Sedli jsme si a Marvin spustil." Tak, v podstatě není co vysvětlovat. Ty tam půjdeš a dostaneš ho do pozice, aby ho Paul mohl zastřelit." říkal a mezitím vytáhl dvě krabičky ze stolu. Otevřel je a pokračoval "Tohle jsou mikrofon a sluchátka. Mikrofon dostane Louis a jedno sluchátko Paul. Další budu mít napojeny sem. Až si odkašleš, bude to znamenat že Paul může střílet a přitom uslyším všechno co mu říkáš, protože ti vůbec nevěřím. Jasný?"
"Ano" řekl Paul.
Já mlčel, asi jsem měl něco říct, ale vymýšlel jsem jak Liama zachránit.
"Tomlinsone!" zařval Marvin.
"Jo, ano, jasný" vykoktal jsem.
"Výborně, tak padejte a v 5 ať si v tom vašem lese nebo kde." řekl Marv a začal něco ťukat do telefonu.
S Paulem jsme se zvedli a odešli dolů.
"Volali z nemocnice, zítra propouští Sama!" řval na nás hned Alan.
"Cože?" vyjekl jsem radosti, alespoň nějaká dobrá zpráva.
"Jo! Ptá se jestli ho z nás může někdo vzít" pokračoval.
"Já můžu" řekl Brian sedící vzadu a ťukající někomu zprávu. Ani jsem si ho nevšiml.
"Dobře" usmál se Alan a zašel do kuchyně.
Bylo půl paté a já vyjížděli od základny. Ruce jsem měl tak třikrát víc spocené než ráno. Přemýšlel jsem dokonce i nad tím, že schválně nabourám, abych to nemusel dělat.
Dojel jsem na místo a nikdo tam nebyl. Došel jsem na naše místo a posadil se do trávy. Ohlídl jsem se za sebe a viděl na vzdálené věži sedícího Paula. Tohle nedopadne dobře. Vyrušilo mě přijíždějící auto. Vystoupil z něj Liam. Přišel ke mně a já si s jeho pomocí stoupl. Hned jak jsem tak udělal jsem ho objal.
"Co je ti?" zasmál se a objal mě nazpět. Tak ten mi to neulehčuje.
"Rád tě vidím" řekl jsem a odtáhl se.
"Tak povídej" řekl Liam a posadil se.
S tím nejhorším pocitem jsem se posadil tak, aby na něj Paul mohl dostřelit. "Liame. Mám tě rád. Někdy jsi debil, ale to nic nemění na tom, že spolu máme určitou minulost. To nejde zapomenout. A i přes to že mě miluješ a já tebe ne, chci aby jsme byli zase, kamarádi?"
Liam se smutně podíval do země a pak se smutně usmál. "Máš pravdu. Bude mi ctí být tvůj kamarád" a usmál se doopravdy. Do háje..
Těžce jsme se nadechl a zakašlal.
Viděl jsem na Liamově hrudníku malou červenou tečku. Najednou ale přijelo další auto z kterého vyletěl Harry. Běžel k nám. Oba jsme byli zmatení. Běžel a skočil před Liama, když se najednou ozval výstřel...
