Vypadal tak hrozně vystrašeně, kdo mu to volal?
-
Louis's POV
Rychle jsem na sebe naházel moje věci a vyběhl jsem z pokoje. Slyšel jsem jen Harryho jak na mě křičí "Loui? Kam jdeš!?"
"Zavolám ti!" Neměl jsem čas na to mu to vysvětlovat.
Nasedl jsem do auta a rozjel se co nejrychleji k nemocnici. Sam se zhoršil. Nesmí mi umřít, prostě nesmí. A nevím na co tam budu, ale chci tam být. Po cestě jsem ještě rychle zavolal Niallovi, aby přijel a vzal sebou ty který Sama znali líp. A hlavně ať to neříká Alanovi. I když předpokládám že se to k němu nějak dostane.
Zastavil jsem přesně před vchodem do nemocnice a vběhl dovnitř. Měl jsem štěstí že tam byla ta slečna co včera, jiné bych to zase musel znova vysvětlovat. Vyběhl jsem schody, protože čekání na výtah by mě zdrželo.
Otevřel jsem dveře do pokoje a u Sama stali dva doktoři a jeden ho resuscitoval. Ne ne. NE! "Tady nemůžete být pane" oslovil mě jeden z lékařů.
"Na to vám seru, nemluvte na mě a dělejte kurva něco!!!" řval jsem na něj.
Radši mě nechal být a věnoval se dál své práci. Po chvíli jsem zaslechl "Máme ho zpátky" a spadl mi kámen ze srdce. Doktoři odešli a já si sedl vedle něj a chytil ho za ruku.
"Same, ty vole, tohle už mi nedělej. Vždyť víš že bys nám tady všem chyběl. Vím že to mezi náma v poslední době není růžový, ale pořád jsme to ty a já. Patříme k sobě, ať už spolu spíme nebo ne. Každej z nás může mít kluka, je to v pohodě. A může ho milovat. Nikdy ho ale nebude milovat takovým způsobem jako já miluju tebe a ty mě. Je to jiný Same. Hlavně mě tady prosím nenechávej... "na konci jsem myslel že snad budu brečet, ale vyrušila mě ruka na mém rameni. Byl to Niall.
Najednou jsem ale ucítil tlak na mé ruce, která držela tu Samovu." Pohl se! Pohl rukou!! "začal jsem křičet.
Pak Sam otevřel oči a já měl tak hroznou radost. Objal jsem ho, on sice sykl bolesti, ale bylo mi to v tu chvíli celkem jedno. Mám ho zpátky a už doufám nikam nepůjde.
"Zajdu pro doktora a řeknu to klukům, čekají venku" řekl Niall a zmizel.
"Víš jak jsem se o tebe bál!" nadal jsem mu s úsměvem na tváři.
"Je mi - t - o jasný" vyšlo ze Sama.
"Odpočívej" pohladil jsem ho po rameni a v tom do pokoje vešel lékař. Odstoupil jsem a nechal ho dělat jeho práci. "Přijdu odpoledne, ahoj" řekl jsem Samovi a nechal ho tam s doktorem.
Vyšel jsme z pokoje a venku stála snad polovina naší firmy. "Nialle, vole. Řekl jsem ti co ho líp znali, ne všechny kdo znají jeho jméno"
"No, je asi hodně přátelskej" zasmál se Niall a já s ním. "Narozdil od Alana" zmínil Niall
"Co je s ním? Ví to?" vyptával jsem se.
"Ví že se zhoršil, někdo mu musí jít říct že už je v pohodě. Vypadal že vyletí z kůže"
"Jedu tam, budeš tady ze Samem?" zeptal jsem se na rychlo. Niall jen přikývl a já dal tedy pokyn i ostatním. "Vy jedete se mnou zpátky na základnu, jasný?" všichni souhlasně zamručeli a vyšli jsme ven z nemocnice. Nasedli do aut a jeli až k základně.
Tam jsme auta zaparkovali do garáže a sjeli dolů. Byl jsem připraven Alanovi říct super novinky, když jsme ale všichni přijeli výtahem dolů, viděli jsme něco, co nás lehce překvapilo...
