Najednou přijelo další auto, které řídil Niall. Co tady chce? Aha, on asi nic. Protože on sem někoho jen přivezl. Na sedadle spolujezdce totiž seděl..
-
Harry's POV
To jsem ho tady měl nechat? Co kdyby se mu něco stalo? Je to můj přítel a budu na něj dávat pozor. "Ahoj všichni" vystoupil jsem z auta a usmál se. Niallovi jsem zamával a on odjel. Bál se tady být, stálo mě hodně úsilí ho přesvědčit.
"Co tady děláš?" řekl Louis a šel ke mně. Políbil mě a pokračoval "Nemůžeš tady bejt, je to nebezpečný"
"Jo. Je to tady nebezpečný. Já tady nemůžu být ale ty jo? Ne. Budu tady s tebou." rozhodl jsem se.
"Hele zlatíčko, fakt bys tady neměl bejt. Může tě někdo zastřelit. My jsme na to vycvičení" pustil se do rozhovoru Paul. Jaký zlatíčko? Pro všechny jsem tady nějaký malý mimino.
"Jdi do háje nejsem tvoje zlatíčko. Budu tady s váma a vy s tím nic neuděláte, protože nenechám aby mi někdo ZABIL MÝHO KLUKA!!!" zařval jsem.
"Nechte ho bejt, musíme neco dělat s Rogerem" řekl Brian a ukázal tak na muže ležícího na zemi.
"Je mrtvej?" zeptal se Loui s údivem v hlase.
"Já nevím, leží takhle bez pohybu normálně" usmál se Brian.
Přišlo mi to trochu vtipný tak jsem se uchechtl. Viděl mě Alan, který seděl na zemi u stromu a zasmál se taky.
"Ale! Alan je zpátky" zasmál se tentokrát Louis.
"Nikde jsem nebyl. Pořád chci z toho zmrda vykuchat duši" usmál se Alan.
"To mi všichni, tak co kdyby jsme dojeli na základnu a vymysleli co uděláme aby nás nechal být?" navrhl Paul.
"Jo, ale Louis s Harrym jedou domů." řekl Brian.
"Proč?" řekli jsme s Louim jednohlasně.
"Protože Louisovi stojí pero. Chce šukat takže si můžete jet užít. A ozvěte se mi pak ohledně Zayna" zasmál se Brian a mrkl na nás.
"Jseš hovado" řekl jsem s úsměvem Louisovi. "a ozveme se" dodal jsem Brianovi. Pak jsme s Louim nasedli do auta a vzali jsme Alana. Paul a Brian se musí postarat o Rogera, třeba ještě žije. Ale Alan se přiznal že mu možná zlomil vaz, ale že mu to nevadí, protože ho stejně neměl rád.
Vyhodili jsme ho na základně, kde na něj čekal Niall. Pak jsme měli jet k nám, ale zabočili jsme někam úplně jinam. "Kam jedeme?" znervóznil jsem.
"Snad se nebojíš" zasmál se Louis.
"Měl bych?"
"Ne" ušklíbl se.
"Tak kam?" bouchl jsem ho lehce do ramene.
"Ke mně" odpověděl s úsměvem na tváři.
"No, tak to se nemůžu dočkat." usmál jsem se taky. "Hele já zavolám Zaynovi ne? Domluvíme toho Briana" navrhl jsem.
"Jo proč ne. Ať už to mají za sebou. Už se nemůžu dočkat až k nám Brian do práce Zayna přitáhne s tím že je to jeho kluk" zasmál se zase Louis.
"Nemyslím si že by tohle Zayn povolil. Upřímně si nejsem vůbec jistý jestli by to měl zkoušet. Nikdy mi nepřipadal že je na kluky" přiznal jsem.
"Hele, spousta gayů, nebo bisexuálů prostě nevypadá že jsou. A jsou. Nech ho to zkusit"
Přikývl jsem a vytáhl z kapsy mobil. Vytočil jsem Zaynovo číslo a dal to nahlas, aby Louis věděl co se děje.
Ano?
Čau, hele mám pro tebe toho kluka.
Ty vole už? Já nevím Harry...
Nemusíš to dělat Zayne. Nikdo tě nenutí..
Chci to udělat, fakt jo
Jak myslíš. Pamatuješ si toho Briana, jak mě přivezl před náš dům.
Tenhle?
Alespoň víš jak vypadá.
Vím hovno. Nevím jak vypadá, byla tma jak v hajzlu.
To je pravda. No je to fešák. Vysokej, tmavý vlasy, zelený oči. Celkem svaly, na břiše určitě a ruce... ty má dokonalý...
Když jsem tohle říkal Loui do mé drkl a v očích byla vidět zmatenost. Pohl jsem hlavou na znamení že mu to potom vysvětlím.
Nebudu se ptát jak to víš. Může zítra večer?
Určitě jo, tak může přijít k tobě? Budou vaši doma?
Hah. Naši doma? Ne...
Promiň já jsem nech-
Nebudeme teď řešit moji rodinu, takže v 10 u mě. Děkuju a ahoj, musím jít udělat nějakou večeři.
No jo ty ženo v domácnosti. Ahoj, mám tě rád.
Já tebe taky teplouši, pa.
Položil jsem telefon zrovna když Louis zastavil. Měl jsem úžasný pohled na jeho dům, nebo snad palác?
