"Dobrou" odpověděl Alan s plnou pusou jídla. Já se jen zasmál a pak už jen do sprchy a za Harrym do postele.
-
Harry's POV
Probudil jsem se někde v posteli. Nevěděl jsme kde jsem. Posadil jsme se a rozhlédl se kolem, myslím že už jsem tu byl, ale nejsem si jistý. Po chvíli sezení jsem si všiml že mám na sobě jen nějakou mikinu. Podle vůně jsem hned poznal koho je. Usmál jsem se a začal se zvedat. V tom mě ale hrozně zabolel zadek. Kurva co to je. Trochu jsem zasyčel bolestí. Trochu víc nahlas no. V tom se otevřely dveře v kterých stal Louis jen v kalhotech na spaní, měl rozcuchané vlasy a vypadal vyděšeně. "Jsi v pořádku?" zeptal se a hned běžel ke mně.
"Jo jo." trochu jsem zalhal a on mi pomohl si stoupnout. Kdy mě chytil za ruku, musel jsem zase syknout. Musím tam mít pěknou modřinu. V tom jsem si začal vybavovat co se vlastně všechno stalo.. začaly mi téct slzy.
"Ne ne Harry. Promiň. Zlato, pšššt, to bude dobrý" lekl se Louis a hned mě opatrně objal. "Zlato, koukni se na mě, teď na to nemysli, dobře? Musíš se umýt. Pomůžu ti, dobře? Všechno bude zase v pořádku" snažil se mě uklidnit Louis.
Přikývl jsem a Louis mě opatrně chytil pod rukou a šli jsme do koupelny.
Došli jsme tam Louis zavřel a zamkl dveře. "Tak jo, teď opatrně sundáme tu mikinu, dobře? A nelekej se prosím"
Čeho bych se měl lekat? Pomalu jsem zvedl ruce a Louis začal stahovat mikinu. Když jsem tam stál úplně nahý, podíval jsem se do zrcadla a vidělo to. Po celém těle jsem měl modřiny. Vypadal jsem tak uboze. Vypadal jsem nechutně. Začal jsem brečet a začaly se mi podlamovat kolena. Louis mě rychle chytil. "Harry, neplač, prosím"
"Jsem nechutnej" šeptl jsem.
"Ne, ježiši ne. Jsi krásnej. Jsi pořád nádhernej. Miluju tě, jo." řekl Louis, narovnal mě a dal mi pusu. Trochu mě to uklidnilo. Ale pak se odtáhl a vypadal že mi chce něco říct.
"Co se děje?" divil jsem se.
"Pamatuješ si všechno?" zeptal se opatrně.
"No, ne úplně ne. Mám v jednu chvíli úplný okno. Celou dobu jsem nejedl a nepil, jen polykal sperma těch dvou... no. Asi jsem na chvíli omdlel. Pamatuji si jen že, byl jsem tam, v tom, v tom sklepě a- a oni-" neudržel jsem se a začal zase brečet.
"Ne, dobrý, nemusíš to říkat, je pochopitelný že je na tebe ještě moc brzo" uklidnil mě Louis.
"Ne. Oni me prostě znásilnili. Ne jednou, ne dvakrát, víckrat. A potom přišel Payne a na něco se mě ptal. Byl jsme hrozně vyčerpanej. Ani moc nevím na co a co jsem mu řekl. Pak mi jeden ten chlap něco píchnul a já se probral... zase v tom skladu! Ale pak.. pak nevim. Mám černo a pak už si jen pamatuju jak mě někdo nesl a pak jsem se probral tady." dostal jsem to ze sebe. Tekly mi slzy, ale potřeboval jsem to ze sebe dostat.
"Promiň, je to všechno moje vina. Kdyby- kdyby jsi mě nepoznal tak se ti tohle vůbec nestane" omlouval se Louis.
"Ne, není to tvoje vina." snažil jsme se ho přesvědčit o opaku. "Líbil ses mi. To já se do tebe zamiloval, nenutil si mě k tomu. Já si to vybral, nemůžeš za to"
"Tak. A teď do sprchy. Ale musíme opatrně na zadek. Myslím že... ne, určitě tě tam v tom skladě.... pořezali" řekl opatrně Louis.
"Cože?" lekl jsem se.
Otočil jsem se k zrcadlu zády a otočil hlavu tak abych viděl na můj zadek. Na jedné půlce N a I.
"Co to znamená?" zeptal jsem se s novými slzami v očích.
"Nevim, nestihli to dopsat. Zachránil tě Sam a Alan" odpověděl Louis.
"Sam?" divil jsem se.
"Jo. Nevím jak je to možný. Mám se sním sejít, aby mi všechno vysvětlil, ale prvně se postarám o tebe, dobře?" snažil se usmát Louis.
Zalezl jsem tedy do sprchového koutu. Louis pustil vlažnější vodu, věděl že mám rád horkou, ale nevím jak by to prospělo té ráně. Opatrně mě začal potírat sprchovým gelem...
