Strom mezi námi

1

Je okolo desáté a já si v klidu užívám dopolední pohodu v síti na stromě. Pohupuju se ze strany na stranu, koukám skrz listí a snažím se vymyslet, co budu zbytek dne dělat. Mohla bych dělat vychytávky na stromě. Nové poličky, kladky a další blbosti. Mohla bych si jít zahrát tenis se svým tátou, nebo se jít vykoupat se sestrou a dalšími lidmi. Mohla bych provokovat naši kočku a jiné lumpárny. Je léto plné možností a já si tu jen lenoším a koukám do blba. Ani mi nepřijde, že prázdniny pomalu končí. Co jsem dělala celou tu dobu? Co by, nic. Skoro celou dobu jsem byla doma. Jen jeden týden s rodinou na menší dovolený. Jeli jsme k babičce na vesnici, takže žádná velká změna.
Najednou jsem uslyšela přijíždět auto. Musela jsem se posadit a mezi škvírami jsem sledovala, co se bude dít. Podle zvuku motoru nemohlo být zdejší, protože nikdo tady neměl velká auta, natož náklaďák. Zvuk obrovských pneumatik zaskřípěl na cestě, která vedla až k nám a vedlejšímu domu, ve kterém ještě před rokem bydlela babička Hortenzie. Bohužel umřela, ale zůstala po ní zahrada plná květin, o kterou se po její smrti už nikdo nestaral. Teď tu byl jen ten dům.
Za náklaďákem přijelo i menší auto, které zastavilo před brankou. Nejprve vystoupil z místa řidiče pán ve sportovním obleku, hned za ním z místa spolujezdce žena v letních šatech s motivy ovoce, slunečními brýlemi a velkým slamákem. Jako poslední vystoupil blonďatý kluk, který vypadal, že by tady raději nebyl.