The Switch Up // l.p. (CZECH TRANSLATION)

Kapitola 20

Elizabeth

„Kdo je Elizabeth?" ptá se s přísným pohledem...

Pohled, ze kterého mám nohy jako z želé.

„Kdo jsi?" ptá se znovu a každé slovo se mi ozývá v hlavě.

To je ono.

Skončila jsem.

Jsem v prdeli!

„Eleanor, můžu to vysvětlit," začala jsem a šla jsem k ní.

„Tak, prosím, začni! Šílím z toho!" zakřičela a jednou rukou se držela za hlavu.

„Ale nejdříve mi musíš slíbit, že to nikomu neřekneš. Řeknu jim to sama a odejdu hned, jak to půjde," řekla jsem.

Chci říct, měla bych.

Jaké právo jsem měla, že jsem mohla být s těmihle lidmi?

Nepatřila jsem tady!

Chci říct, ne do světa slávy a lesku.

Nikdy jsem tam nepatřila.

„Odejít?! Co to, proboha, říkáš? Jen mi řekni, co se děje," prosila s unaveným pohledem.

„Moje jméno není Britney Luková, ale Elizabeth Whitová," řekla jsem.

„No, to vysvětluje to zmatení," zamumlala.

„To není ono," řekla jsem a vzhlédla na mě. „Jsem studentka medicíny," řekla jsem.

Eleanor teď hodně připomínala lapající zlatou rybku po vzduchu.

„Věděla jsem to! Věděla jsem to! Ta fotka v kontaktech byla skutečná!" začala křičet a rychle jsem jí zakryla pusu.

„Ztište se!" zamručel Harry ze spaní.

Eleanor se samolibě usmála a úlevou jsem si povzdechla.

„Omlouvám se," řekla a usmála jsem se. „Ale jak to, že jsi tady?" zeptala se.

Zhluboka jsem se nadechla a všechno jsem jí řekla... No, ne úplně všechno... Vynechala jsem tu část s mým manželstvím... Zakryla jsem to tím, že jsem řekla, že jsem potřebovala pauzu od školy.

Chci říct, hele, co to teď udělá?

Eleanor spadla na gauč a zírala do prázdna.

Dobře.

Teď jsem vyšilovala.

„El?" zeptala jsem se nervózně.

Neměla jsem ponětí, co udělá.

„Máš právo být na mě naštvaná. Můžeš to říct, jestli chceš. Nikdy bych tě nesoudila," řekla jsem.

Eleanor pobaveně pokroutila hlavou a podívala se na mě.

„Nemůžu uvěřit, že jsi vším tím prošla, aby ses dostala pryč." Zalapala po dechu.

„Moc to nefungovalo," řekla jsem a jemně se zasmála.

„Ale jak to, že líčíš tak dobře?" zeptala se.

„Nevím, prostě mám štěstí," řekla jsem.

„Ne. Je to v tobě. Myslím, že jsi rozená stylistka," řekla a usmála jsem se.

„Neřekneš to, že?" zeptala jsem se.

Dobře, fajn, chtěla jsem zůstat.

Eleanor se usmála.

„No, nevypadá to, že jsi nějaký sériový vrah nebo tak. Kromě toho, myslím si, že je docela užitečné mít stylistku v kůži doktorky v domě," řekla a pak se rozhlédla. „V autobuse," řekla a jemně jsem se zahihňala.