The Switch Up // l.p. (CZECH TRANSLATION)

Kapitola 4

Elizabeth

„Do Londýna?" zeptala se máma poté, co jsem jí řekla o mém plánu.

„Chci být nějaký čas před tou svatbou sama," řekla jsem.

„Obvykle chtějí být lidé s tím druhým!" vyjekla máma.

„No, nikdy jsem si tohle nevybrala, takže alespoň bys mě mohla nechat jet a být nějaký čas sama," zabručela jsem.

„Můžeš jet," řekl táta.

Máma na něj škaredě koukala, zatímco jsem kolem něj hodila paže.

„Děkuji, tati!" zapištěla jsem a zasmál se.

„Patricku! Máš ponětí o věcech, co musíme udělat?!" zeptala se ho máma se zuřivým výrazem.

„Plánovala jsi zásnuby bez ní, takže si nemyslím, že by bylo pro tebe těžké naplánovat i svatbu," řekla babička a pokusila jsem se nesmát.

Máma zvedla ruce na obranu a povzdechla si.

„Fajn, vyhrála jsi, ale očekávám, že se vrátíš poslední týden v měsíci," řekla pevně a objala jsem ji. „Jen buď opatrná," zaprosila.

„Vždycky jsem," řekla jsem a spěchala jsem si zabalit.

Britney

Všechno jsem zajistila.

Pořádně se mi ulevilo, že nežádali o fotografie. Jednu jsem ale musela nahrát do e-mailu.

Já bych dělala stylistku Arianě, zatímco R.P by byla u té záhadné kapely.

Podívala jsem se na hodiny. Zatraceně! Obě budeme mít zpoždění, pokud si nepohneme.

Můj let byl taky dneska. Měla jsem pět minut, abych dojela k ní domů a vyzvedla ji.

Hnala jsem se k jejímu domu a zatroubila jsem. Dveře se otevřely a vyšla ven. Zazubila jsem se na ni.

Zajímalo mě, jak bylo možné, že paní Whitová neměla infarkt.

Poté, co se rozloučila, naskočila do mého kabrioletu a zvedla ke mně palce a já jsem se usmála.

Jedeme!

„Těšíš se?" zeptala jsem se, když jsem jí pomáhala vytáhnout kufr.

„Trochu," řekla a podívala jsem se na ni.

„Nikdy jsem sama necestovala," řekla sarkasticky.

„Budeš v pohodě! Je to hodně, erm, populární turné," řekla jsem rychle.

V jistém směru jsem měla pravdu, chci říct, umělci cestovali, takže měli bodyguardy a tak.

Vešla jsem s ní do haly a posadila se. Její letadlo odlétalo ani ne za hodinu.

„Nemusíš zůstávat, za chvíli ti to letí," řekla a přikývla jsem. Nějak jsem se cítila nervózní. Chci říct, co by se stalo, kdyby na to přišli?! Co kdyby měla holčičí kapelu? Modlila jsem se za ni, aby to byla mužská skupina.

„Britney?" řekla.

„Jo, um, poslouchám. Musíš si tohle přečíst, jakmile přistaneš, dobře?" zeptala jsem se a podala jsem jí obálku.

„Co je to?" zeptala se a začala to otevírat.

„Ne!" vyjekla jsem a schovala jsem ji do jejího batohu. „Pokazíš srandu!" řekla jsem rychle a divně se na mě podívala.

Můj let byl ohlášen. Díky bohu.

„Musím jít! Zavolej mi, jestli budeš něco potřebovat," prohlásila jsem a po rychle objetí jsem utíkala jako o život.