The Switch Up // l.p. (CZECH TRANSLATION)

Kapitola 22

Liam

„O můj Bože, o můj Bože, o můj Bože!" křičela Britney kdoví po kolikáté, když jsme se posadili do jedné budky na London Eye.

Všechno jsme zvládli bez větší pozornosti, ačkoli jsem si jistý, že nějaké holky zahlédly Zayna a začaly vyšilovat, ale naštěstí jsme byli na řadě.

Zastavili jsme se na několika místech, než jsme se šli podívat na nádheru Londýna.

„Fakt to miluješ, co?" zeptal jsem se a usmála se.

Miloval jsem, jak se usmívala... Zdálo se, že to rozzářilo její obličej a všechno kolem ní...

„Miluju výšky!" zapištěla a věnoval jsem jí tázavý pohled.

„Když jsem byla malá, táta mě vyhazoval vysoko do vzduchu a připadalo mi to tak magické! Připadalo mi, že mému srdci narostla křídla a milovala jsem, jak kolem mě létal vzduch, když jsem vzlétla a padala," řekla.

Usmál jsem se, když jsem slyšel její myšlenky.

„A co ty?" zeptala se.

„Huh?" zeptal jsem se.

„Z čeho máš pocit, že letíš a je to kouzelné?" otázala se, její oči zářily, když to řekla.

Ty.

Ale řekl jsem to jen ve své hlavě a hledal jsem jinou odpověď.

„Pokaždé, co se dostanu na stage a zpívám. Jo, to," řekl jsem a přikývla.

No, byla to pravda.

Cesta byla u konce, když jsme sjeli dolů, postřehl jsem Harryho zelený obličej.

„Co je s ním?" zeptala se Britney.

„Nemůže vystát nic, co se hýbe v jakémkoli směru ve větší výšce," odpověděl jsem a zamrkala.

„Tohle se mu stává i v letadle?" zeptala se a zasmál jsem se.

Harry si odfrknul, když slyšel naši konverzaci.

„Nedělá se mi v letadle špatně. Dělá se mi zle z jiných věcí, které se hýbou nahoru a dolů," odfrknul si a zahihňala se.

„Ale no tak, kudrlinko, pětileté děcko by z toho nezvracelo," řekla El a zatvářil se na ni.

„O můj Bože, to je One Direction!" zakřičel někdo.

„A to je náš pokyn!" zakřičel Zayn a rychle jsme šli z davu.

„Počkejte! Proč utíkáme?!" zeptala se Britney, která nám sotva stačila.

„Pokud budeš radši udupána našimi fanoušky, pak si posluž," zahulákal Harry, načež běžel vedle ní.

To ji přimělo, aby přidala.

Ohlédl jsem se na ni a začal jsem se obávat, když jsem viděl, že sotva popadala dech.

Vzal jsem ji za ruku a vzhlédla na mě.

„No tak, nenechám tě samotnou," řekl jsem a usmála se, přičemž se snažila běžet rychleji.

Ostatní byli hodně před námi a Britneyina ruka mi vyklouzla z ruky. Zastavil jsem se a viděl jsem, jak lapala po dechu.

„Já už nemůžu běžet," řekla těžce.

„Ne, můžeš!" podepřel jsem ji, ale pokroutila hlavou.

„Mám lehké astma," řekla a začal jsem mít strach.