Prázdniny [Kiribaku] ✔

32.

Bylo asi jedenáct, já jsem se už asi půl hodiny válel v posteli a nemohl zase zabrat. ,,Jestli ho miluju he ?" řekl jsem do vzduchu a vstal z postele. Shodil jsem ze sebe hadry a šel si hodit rychlou sprchu. Ta koupena je hrozná, divím se že tu po stěnách nelezou šváby... Ale tak co bych čekal od starého rozpadlého hotelu. Když jsem vylezl ze sprchy tak jsem si natáhl trenky a povalil jsem se zase do postele. Najednou někdo zaťukal. Ignoroval jsem to, nechci se s nikým bavit. Najednou se rozrazili dveře. Stála v nich Ikari, kdo jiný. ,,Co tu chceš ?!" odsekl jsem a hlavu zabořil do matrace. ,,Něco pro tebe mám bombičko..." ucítil jsem jak se vedle mě prohla postel. Podíval jsem se na ní a ona mi podávala papírek. ,,Co to je ?" adresa ? ,,Udělala jsem práci za tebe a zjistila jsem ti kde se právě ta tvoje princezna nachází..." vymrštil jsem se do sedu. Tohle není daleko ... ,,Doufám že za ním půjdeš." řekla s úšklebkem a já se na ní podíval jak na debila. ,,Proč bych jako měl, jsem mu u prdele." ,,Protože ti na něm furt záleží ?" ,,Nenávidím ho." řekl jsem, ale sám jsem moc dobře věděl že si lžu. ,,To jsem viděla. Bůh ví jak by to dopadlo kdyby na něj nezavolal ten jeho kámoš..." ,,Jak to kur-" ,,NEMLUV SPROSTĚ !" Dala mi ruku před pusu a já měl strašnou chuť jí kousnout. Navíc mě deptal ten její škodolibý úsměv, ale ten pak změnila na vážný výraz. ,,Sakra Bakugo vidíš že se kvůli němu trápíš ! Mám tě ráda a chci aby si přestal být hňup a začal se chovat na svůj věk ! Chceš ho ? Jdi za ním ! Tohle už za tebe nikdo neudělá !" řekla vytyčeně a opustila můj pokoj.

Po půl hodině přemlouvání jsem se oblékl a vypadl ven. Hodil jsem si na sebe černé roztrhané džíny a bílé tričko na které jsem si hodil koženku, musím vypadat alespoň trochu normálně. Vydal jsem se o půlnoci k místu které mi Ikari napsala. Cestou byl klid, prošlo okolo mě jen pár lidí a za necelých patnáct minut jsem byl u té budovy. Co teď ?

Ikari mi napsala že je ve třináctém patře v pokoji 78. Jelikož vstupní dveře byly zamčené šel jsem z boku. Všiml jsem si lešení co se táhlo po stěně. Bingo. Všiml jsem si rozbitého okna co se tam očividně opravovalo. Rychle jsem vylezl po tom lešení a odtrhl kus kartónu co tu díru zakrýval. Sotva jsem se tou dírou protáhl... a teď se zorientovat. Podíval jsem se na první dveře co jsem viděl. Pokoj 31 aha... Přišel jsem k výtahu a nechal jsem si ho zavolat. Vyvezl jsem se do třináctého patra a prošel celou uličkou, pokoj 78...

Měl jsem strašné nervy, fakt tam mám jít ? Má to vůbec cenu ? Co když se něco podělá... Jak tam mám vůbec jít ? Nemám kartu od pokoje... Chvíli jsem tam stál a přemýšel, je půlnoc, určitě už spí... Pochodoval jsem sem a tam asi pět minut když jsem uslyšel z jeho pokoje strašnou ránu. ,,Doháje už !" uslyšel jsem a musel jsem se zasmát. Když nespí tak toho zneužiju... Zaťukal jsem na dveře a stoupl si trochu bokem, jelikož jeho pokoj byl hned u jednoho menšího výklenku, neměl jsem s tím problém. Za minutku vykoukl ze dveří Kiri. ,,Haló ?" nic se neozvalo a ve stínu jsem uviděl jak zmizel a dveře se začali pomalu zavírat. Vběhl jsem tam než se ty dveře zavřeli a hned jsem si všiml nadávajícího Ejira. Byl ke mě otočený zády, měl na sobě jen ručník okolo pasu a snažil se hodit jeho neposlušné vlasy do culíku. ,,Blbej Bakugo, ani spát nemůžu ! Proč zrovna já mám na něj takové ... AAAA UŽ NA TO SERU !" Zakřičel nervně a mrskl na podlahu prasklou gumičku. ,,Ale ale..." řekl jsem a všiml si jak stuhnul. ,,Takhle se o starém kamarádovi nemluví..." řekl jsem s úšklebkem na tváři a přišel k němu blíž.