Prázdniny [Kiribaku] ✔

41.

,,Bakugo, jestli se mám snažit nevypadat jako naprcaný kačer tak laskavě nechoď tak rychle !" zasyčel jsem na něj a za rukáv jsem si ho k sobě přitáhl. ,,Ale já mám fakt hlad !" poraženě odvrátil pohled a už mi konečně přestal utíkat. Asi za pět minut chůze jsme narazili na jednu dobře vypadající restauraci a tak jsme tam zalezli. Celkem milá servírka nám donesla jídelák a já se v klidu snažil vybrat jídlo.

Seděl jsem naproti Kirimu a sledoval jak se vtipně vrtí na tvrdé dřevěné židli. Já si po chvíli vybral nějaký hovězí steak s opečenýma bramborama a Kiri si objednal hovězí dušené na červeném víně. Jo, oba milujeme hovězí... K tomu jsme si každý ještě objednal perlivou vodu. ,,Hele já si jdu odskočit hned jsem tu." řekl Kiri po chvíli a odešel na záchody. Sotva zalezl tak nám donesli naší objednávku. Chtěl jsem na něj počkat, ale zavonělo to tak krásně že jsem si nemohl pomoct. Pomalu jsem se pustil do jídla, a že to bylo fakt skvělé, když jsem najednou uslyšel jak někdo volá moje jméno. Otočil jsem se za hlasem té nejméně očekávané osoby, Shikarakiho. Co ten tady dělá ?!
,,Eh- Shigi ! Co ty tady ?" trapně jsem se usmál a zvedl se od stolu. Jestli Shigaraki uvidí Kirismu bude to v háji. ,,To je dobrá otázka, co ty děláš tady ! Celý den tě všichni hledáme jak idioti. Jde se domu Katsuki !" zahřměl Shigaraki a vytočeně mě pozoroval. Vykroutit se z toho nemůžu, ale zklamu Kirishimu ... Bože že my nezůstali v pokoji... Podíval jsem se směrem k záchodům ale Kiri nikde. Jen jsem si povzdechl a na stůl hodil nějaké peníze aby to nemusel platit všechno sám. Promiň Kiri.

Na těch záchodech byla strašná fronta. Když už jsem konečně vylezl ven, Bakugo tam nebyl. Rozhlédl jsem se po celé restauraci, ale prostě tam nebyl. Došel jsem k našemu stolu na kterém leželi peníze. Začal jsem se zase rozhlížet s nadějí že ho uvidím, ale marně. Jeho jídlo bylo načaté a sklenice nedopitá, kam zmizel ?
,,Ehm, promiňte..." otočil jsem se na tu malou servírku co nás obsluhovala. ,,Jestli hledáte vašeho přítele tak ten odešel..." zarazil jsem se. Jako jen tak ?  ,,A kam šel ?" ,,To nevím, když jste odešel na toaletu tak přišel takový zvláštní muž a začal na něj křičet." To mě celkem zarazilo. Že by někdo z LoV ? ,,A můžu se zeptat jak vypadal ?" ,,N-no... Do tváře jsem mu neviděla. Měl na ní takovou divnou ruku... Stejně jako různě po celém těle..." Jen jsem si povzdechl, Shigaraki. ,,Dobře, děkuju moc." řekl jsem a s mírným úsměvem na mě kývla a vrátila se zpátky ke svojí práci. Sedět tady sám mě nebavilo. Snědl jsem svojí porci a sledoval jak jeho jídlo chladne. Je mi jasný že tomu magorovi nemohl odporovat, ale prostě mi to bylo líto.

***
Lidi blížíme se ke konci, už jenom cca 8 kapitol :,)