Prázdniny [Kiribaku] ✔

37.

Bože doufám že si Nejiro ničeho nevšimla ... Koukl jsem se do zrcadla, měl jsem cucfleky snad úplně všude. Jen jsem si povzdychl a začal jsem si napoštět vanu, potřeboval jsem chvíli klidu.

Ležel jsem v posteli a čekal jestli se Kiri nevrátí. Po chvilce jsem ale uslyšel tekoucí vodu. On si napouští vanu ? A jako to tam chce jít sám ? Pche... Vstal jsem z postele a ani jsem se neobtěžoval s oblékáním. Chtěl jsem přejít do koupelny, ale zarazil jsem se když jsem uviděl svůj odraz v zrcadle na stěně. To si dělá prdel ne ?! Rozrazil jsem dveře do koupelny. Kiri už ležel ve vaně která se ještě napouštěla a věnoval mi nechápavý pohled. ,,Kiri, co je tohle ?!" Ukázal jsem na svoje tělo a on se dementně usmál. ,,Tomu se říká tělo brouku." usmál se a zastavil vodu.

Musel jsem se zasmát jeho reakci, jako je pravda že si toho všiml celkem pozdě, ale to už je jedno. ,,Jooo ? A co znamenají ty kousnace které všude mám hmm ?" ,,Hele to je jen malá odplata za to že mám problém se vůbec postavit. Bolí to jak sviň." trochu jsem se nafoukl, ale dlouho mi to nevydrželo. ,,Takhle ale nemůžu chodit bez trička..." zakňučel a dál tam stál. ,,Když budeš se mnou tak bez trička chodit můžeš." zasmál jsem se jeho pohledu a víc si lehl do vany. Miluju horkou vodu. Bakugo přišel blíž k vaně a celého si mě prohlédl. ,,Kochat se můžeš, ale jak jsem řekl, měsíc celibát ! Takže si nech zajít chuť !"

Já mu ukážu celibát... Nafoukl jsem tváře a ponořil jsem jednu nohu do vody. Vytřeštil oči a zrudl. ,,C-co to děláš ?!" ,,Já ? Jdu do vody." řekl jsem v klidu a stoupl jsem si nad něj. ,,Ř-řekl jsem že-" Dal jsem mu prst přes pusu a tím ho umlčel. ,,Celibát, já vím... Jen si chci lehnout." řekl jsem, otočil jsem se k němu zády a lehl si na něj. Slyšel jsem jak mu rychle bilo srdce, bylo to příjemný. Po pár protestech a pokusech mě odstrčit mě nakonec objal a opřel si ohlavu o tu mou.

Leželi jsme spolu takhle asi dvacet minut a v klidu si povídali oblbostech.   V podstatě jsme řešili co se dělo v dobu kdy jsme byli od sebe.  ,,Hele a nebude tě někdo hledat ? Já jen... Odešel si sice v noci, ale už je celkem pozdě." neříkalo se mi to lehce, nechci aby tam byl, aby byl dál tím zlým.

,,No, dokopala mě k tobě Ikari, takže doufám že to nějak okecá..." řekl jsem, ale v jeho hlase jsem cítil jak posmutnil. ,,Děje se něco ?" zeptal jsem se a pootočil jsem hlavu tak abych na něj viděl. Koukal na stop a když jsem se zeptal tak si jen povudychl. ,,Já..."na chvilku se odmlčel a zkousnul si ret. ,,Já se o tebe bojím Bakugo. Vrať se se mnou
do UA. Nebo alespoň do Japonska !" Říkal to potichu a v očích se mu lesklo. Odvrátil jsem od něj pohled. ,,Nemůžu Kiri... A ty to víš." řekl jsem a dál sledoval bubliny na hladině. ,,A proč by ne ? Všichni by ti to odpustili, nikdo by ti to nevyčítal !" ,,Ale to není pravda Kiri ! Byl jsem- ehm, jsem v LoV ! Lidi by se na mě stejně koukali skrz prsty." Nechci se s ním hádat, ale taky se tam nechci vrátit. Sice to zní blbě, ale mě se v LoV líbí...