Prázdniny [Kiribaku] ✔

10.

Seběhl jsem dolů do obýváku a sostva jsem poklidil, přišli rodiče. Hned se ptali kde je Bakugo. ,,No... Udělalo se mu zle, šel si lehnout... Možná je to od sluníčka." řekl jsem a posadil se na gauč. Táta si mě divně prohlížel. ,, To je mi líto. Půjdu mu donést pití a nějaký prášek." řekla máma a už se chystala jít do kuchyně kde máme prášky. ,,NE !" vykřikl jsem a rodiče se zarazili. ,,J-já mu to tam donesu. Prosil aby ho nikdo nerušil..." nervózně jsem se podíval na podlahu a máma jen s kývnutím zmizela v kuchyni. Táta se na mě znovu podíval. ,,Pili jste ?" jemu nemělo cenu nic zapírat. Jakmile něco tuší, tak se toho drží. ,,M-možná malinko..." čekal jsem fakt všechno, ale to že na to odvětí pouze "fajn" jsem nečekal. Táta se otočil a zmizel v kuchyni. A teď je problém, řekne to mámě a bude to v háji... Najednou jsem slyšel jak se máma něčemu směje a pak jsem je už jen viděl jak spolu ruku v ruce vychází z místnosti. On jí to neřekl ?

Rodiče mi oznámili že na noc pojedou do hotelu (proč asi :) ) takže máme s Bakugem chatu jen pro sebe.. Nevím jestli být rád nebo ne. Předpokládám že nebyl zrovna nadšený z toho že jsem ho tam nechal a počítám že mi to vrátí. Asi za patnáct minut už rodiče odcházeli a se slovy "vrátíme se kolem oběda", zmizeli v autě. Vrátil jsem se do obýváku. Alkohol už jsem v sobě vůbec nepociťoval a tak jsem si spokojeně sedl na gauč. Až teď mi vlastně došlo že jsem furt v plavkách ! A hádejte kde mám oblečení ? Ano, v pokoji. Vzal jsem do ruky prášek se sklenicí vody a vydal se nahoru.

Nespal jsem zrovna moc dlouho ani moc tvrdě. Když jsem uslyšel kroky po schodech věděl jsem že jde Kiri do pokoje. Zachumlal jsem se pod peřinu ještě víc a čekal jsem na jeho reakci.

Opatrně jsem otevřel dveře abych ho nevzbudil. Podíval jsem se směrem k jeho posteli a on tam nebyl. Všiml jsem si té "velké boule" v mé postýlce. Velice nenápadné bro. . .
Vodu s práškem proti bolesti jsem položil vedle postele na stolek. ,,Bakugo, vstávej. Máš tu prášek aby ti nebylo zle." ani se nehnul. ,,Bakugo..." lehce jsem do něj šťouchl a stejně nic. Je mi jasné že nespí. ,,Hej, Bakugo. Nemám na tebe celý den !" najednou z pod deky vystřelila jeho ruka a stáhla mě k sobě do postele. Tím že jsem byl nakloněný jsem neměl jak se ve stoje udržet, takže jsem teď ležel napříč posteli přímo před Bakugovo obličejem. Okamžitě jsem zdul. ,,Stačí mi jedna noc." pervezně se usmál a já dostal infarkt. Přísahám že se mi na pár vteřin zastavilo srdce a než jsem se nadál, stihl se vyhrabat z deky a povalit mě na záda. CO SE TO TU KRUCI DĚJE ?!!?"

***
OK tak pro dnešek stačí ^^ řekla jsem si že mám předepsaných celkem dost kapitom dopředu takže jich vydám trošku víc najednou. Vypadá to tak že každý den přidám tak jednu kapitolu, ale jsem dost nespolehlivý člověk takže to neberte jako nějaké pravidlo :)))