Prázdniny [Kiribaku] ✔

15.

Večer jsem si v klidu zalezl do vany, mám pocit že se už nikdy neposadím. Bakugo mě fakt nešetřil. Zkusili jsme snad všechny možné pozice, naprosto na všem. Přísahám že jsem se tak třikrát jebnul do hlavy když mě položil na linku. V klidu jsem si užíval horkou vodu na mém unaveném a bolavém těle. Všude jsem od něj měl modřinky a měl jsem totálně seškrábané boky... No, on sice celé tělo ale kuš, já jsem tady ten chudák.

Po celém dnu hraní s Kirishimou jsem už opravdu odpadal. Kirishima řekl že se potřebuje vykoupat, takže si šel lehnout do vany. Já si na sebe hodil jen kraťasy a natáhl se na gauč. Totálně mě pálily ruce a záda. Kirishima by si měl ostříhat nehty, vypadám jako bych prolezl řezačkou. No, ale je pravda že můj malý Kirishima to má asi horší. Myslím že zbytek večera prospíme, protože můj malý Katsuki už se dneska ani nepohne.

Když jsem se konečně vysoukal z vany, obmotal jsem kolem sebe ručník, nechal vypustit vanu a kulhavě se dostal do obýváku. Jestli to bolí tolik už teď, nechci se vidět zítra. Uviděl jsem Bakuga jak sladce spí na pohovce. Šel jsem se převléct do pohodlných tepláků a tak abych ho nevzbudil se přicpal do jeho obětí. Chvíli jsem pozoroval jeho spokojený výraz ve spánku a pak jsem se taky ponořil do říše snů.

****

Uprostřed mého krásného snu o lívancích se ozvala strašná rána. Já i Bakugo jsme s sebou strašně trhli a oba se na sebe zděšeně podívali. Poté jsme se oba otočili směrem ze kterého ta rána přišla, bylo to z chodby. Oba jsme se na sebe podívali a nejistě se zvedli. Snažil jsem se v tento moment ignorovat bolest mého pozadí a zorientovat se ve tmě. Jediné světlo totiž šlo z televize, zrovna nebyl žádný program, bylo pozdě v noci, takže pokoj ozařovalo slabé červené světlo. Najednou se ozval děsivý smích. Oba jsme se napjali. Bakugo nasraně pozoroval chodbu a já pomocí své síly zpevnil své ruce. Oba jsme byli připraveni na všechno. ,,Ale ale ale... Jsem nečekala že ty dveře budou až tak pevné... Mám takový pocit že to udělalo větší rámus než jsem chtěla." ten hlas...

Ten hlas jsem už někde slyšel. Z té chodby vyšly dvě holky, ty dvě holky co byly u nás na zahradě před pár dny. ,,Vy..." ruce mi vzkem jiskřily a Kiri vedle mě nevypadal míň nasraně. ,,My..." uchechtla se ironicky ta vysoká a ta menší jen protočila očima. ,,Ty jsi Ejiro Kirishima že ?" zeptala se ta menší a Kiri s sebou škubnul. Ochranářsky jsem si před něj stoupnul. ,,Co po něm chcete ?!!" ,,Po něm ? Vůbec nic." ušklíbla se ta malá a najednou se za námi z ničeho nic objevila ta vysoká a chytla nás za ramena. Najednou se mi zatmnělo před očima. ,,Bakugo..." uslyšel jsem ještě Kirishimu a stejně jako on jsem upladl do bezvědomí.