Prázdniny [Kiribaku] ✔

47.

Bakugo v noci odešel. Mě v sedm ráno zazvonil budík a já byl už v osm na snídani. Sice mě ze včerejška bolí trochu hlava, ale není to nic hrozného. ,,Ejirooo !" otočil jsem se za zvukem. Běžela ke mě Peggy a skočila mi kolem krku. ,,Budeš mi chybět ! Musíš nás ještě někdy přiletět navštívit." zakňučela a pustila mě. ,,Jasně, hned jak dodělám školu tak vás přiletím zkontrolovat." usmál jsem se a zrovna v tu chvíli došel i Camer. ,,Pche, taky bych se jí chtěl takhle lehce zbavit." pousmál se a lehce ji dloubl loktem.

,,Kiri ? Mužem letět ?" řekl najednou Mirio který zrovna přišel do jídelny. ,,Jo, já jsem ready." řekl jsem a naposledy jsem se s nimi rozloučil. Společně jsme došli na parkoviště před budovou, nasedli do Miriova auta a vyjeli směr letiště.

Ráno jsem dost pospíchal, musel jsem ráno na jednu poradu ohledně jedné prácičky co nás čekala. Jenomže jsem chtěl stihnout Kirishimovo odlet. Co mi říkal tak by měl zase letět soukromým letadlem. V devět Shigaraki řekl že už můžeme jít, takže jsem okamžitě vyběhl ven a nasedl na první taxi který jsem viděl. Za hodinu jsme tam byli. Hodil jsem mu pár bankovek a rozeběhl jsem se do hlavní budovy tohodle obrovského letiště. Doběhl jsem k obrovskému skleněnému oknu kterým šlo vidět na přílety a odlety letadel. Nikde jsem žádné takové letadýlko jako mi Kiri popisoval neviděl. Doufám že ještě neletěli.

S Miriem jsme se ještě po cestě stačili v mekáči, protože Mirio nejedl a já potřeboval kafe. Cesta se sice malinko protáhla, ale let máme naplánovaný na půl jedenáctou, takže v pohodě. Vešli jsme do haly, prošli jedním terminálem a protlačili jsme se davem lidí mířících do Bulharska. Akorát jsme procházeli takovým tím tunelem co propojoval terminál s letadlem, když za námi někdo doběhl. Když jsem se otočil tak mě malém kleplo. Je blbej ?! Co tady dělá ?! Bože v té uniformě je sexy...

Když jsem už fakt nevěděl co dělat, tak jsem si všiml jednoho chlápka, nejspíš pilota, co právě zacházel na záchody. Nenápadně jsem se tam vkradl. Když vylezl z kabinky tak jsem ho natiskl na zeď a ten borec mi po pár výhružkách prozradil kdy to jejich letadlo odlétá. Mělo to být každou chvíli. Strhl jsem z něj uniformu a kusem řetězu ho přivázal k topení. Strčil jsem mu do pusy kus hadru a rychle jsem se převlékl. Sluší mi to...  Vyběhl jsem ven a hledal terminál sedm, měli by se teď někdy přesouvat do letadla. Když jsem si všiml Kirishimi tak jsem zrychlil a udýchaně jsem za nima běžel. Všiml jsem si toho jeho pohledu... Teď už jen doufám že mě Mirio v uniformě nepozná... ,,Dobrý den, omlouvám se že vyrušuji, ale naskytla se maličká chyba v systému a já bych si na chvíli potřeboval vypůjčit tady pana Ejira Kirishimu." Mirio se tak zvláštně podíval na Kiriho. ,,Dobrá... A nemám jít taky ?" ,,Ne to je v pořádku, jen si potřebujeme něco ověřit. Hned vám ho vrátím." usmál jsem se a pokynul na vykuleného Kirishumu aby šel se mnou. Když Mirio odešel do letadla tak jsme v takové té chodbě zůstali sami. ,,Bakugo ?! Co tady-" ani jsem ho to nenechal doříct a už jsem ho přirazil na zeď a přilepil jsem se mu na rty.