Prázdniny [Kiribaku] ✔

17.

Seděl jsem tam. Ta holka odešla a nechala mě tam. V hlavě jsem stále slyšel rozhovor těch dvou, nechtěl jsem tomu věřit. Fakt si Bakugo myslí že bych ho tak snadno nechal ? Opravdu se přidá k nim ? Vždycky chtěl být hrdinou. .  . opravdu si se mnou jenom hrál ? Nic z toho nebylo skutečné ?! Slzy mi tekly po tváři a moje myšlenky se utrpěly ve tmě.

(Mezitím u Bakuga)

Probral jsem se přivázaný na nějaké židli. Snažil jsem se zorientovat v prostoru, ale byla tu strašná tma. Uvědomil jsem si co se všechno odehrálo a snažil se vymanit z toho svázání. ,,Kiri ?" zeptal jsem se do prostoru, bez odezvy. ,,KIRISHIMO" zařval jsem a stále nic. Můj quirik nefunguje, takže ani ty debilní provazy nemůžu roztrhnout. Chvíli na to se začaly otevírat dveře a já se snažil rozeznat postavu co tam stála. Uslyšel jsem kroky mířící ke mě a když si moje oči zvykly na příval toho světla, poznal jsem tu malou holku. ,,Kde je Ejiro." řekl jsem vytočeně a ona se jen ironicky zasmála. ,,Hah, kdo ?" ,,Neser mě ! Kde je !" ,,Ty nejsi zrovna v pozici kde by si mohl být výbušný a ptát se na takovéhle blbosti." Přišla ke mě a položila mi ruku na vlasy, nesnášel jsem to. Nevadilo mi to jen od mého Kirishimi, který je teď bůh ví kde. ,,Dej ty ruce pryč a řekni mi kde je Kirishima !" zasyčel jsem a ona se jen zasmála. ,,Jak to mám asi vědět ? Na starosti ho má Ikari. Možná je furt v bezvědomí, možná leží na podlaze v kaluži krve, nebo a s ní hraje karty. Já fakt nevím." koukal jsem na ní jak na debila, absolutně jsem nechápal její odpověď. 

*pohled Iris*
Byl totálně mimo. ,,Hele, je to jednoduchý, od něj nic nechceme. Bude to na ní jestli mu něco udělá nebo ne." oči mu doslova hořely. ,,A proč ho teda nepustíte ?! Očividně chcete mě !" ,,Jo, to je pravda, ale Ikari si chtěla pohrát. Je lepší s ní tohle nerozebírat..." V očích mu zamrazilo. ,,T-to jakože ho chce..." došlo mi co tím myslí. ,,Cože ? NE !" očividně se mu ulevilo. ,,Jestli bude v pohodě bude si ještě přát aby ho tam někde ve sklepě znásilnila." začala jsem se smát a ten jeho výraz byl k nezaplacení.

Uprostřed mého výbuchu se otevřeli dveře. ,,Oi oi oi tady se nějak bavíme." řekla spokojeně Ikari a postavila se vedle mě. ,,Kde je Kirishima !" zařval blonďák a propaloval jí pohledem. ,,Ejiro ? Oh, ten už odešel." řekla s nezájmem a dál si ho prohlížela. ,,C-co ? Ty si ho nechala jít ?!" vypadalo to že se mu trochu ulevilo, ale zároveň byl furt celý takový napjatý. ,,Jo, byla s ním nuda. Sotva jsem mu řekla že jsme vás unesli a on se rozbrečel. Začal žadonit aby jsem ho pustila. Že prý nic neřekne a klidně mi zaplatí." ironicky se zasmála a podívala se na mě. Je až neuvěřitelné s jakou bezstarostností dokáže lhát a všechno si na místě vymýšlet. ,,C-cože ?!! Lžeš !" ,,A proč bych to asi dělala ?! Ten kluk je celkem bábovka, dokonce když zjistil že ho vězníme kvůli tobě začal mě přemlouvat aby jsme si tě nechali a jeho pustili, že tě prý liga dokáže využít líp." Bakugo to zařaženě poslouchal. ,,P-přece si ho nemohla jen tak pustit ! Vyzradí to, přivede pomoc !" snažil se znít sebejistě, ale očividně se už dostala pod kůži i jemu. ,,Můj quirik je manipulace s myslí hochu, jakmile se tě dotknu, dokážu změnit vše co se ti v posledních deseti letech stalo. Kirishima mě ještě prosil abych tě z jeho vzpomínek totálně odstranila, že si prý na tebe nechce pamatovat aby mohl klidně žít dál." v Bakugovi hrklo. ,,Nechal si odstranit vzpomínky n-na mě ? Dobrovolně ?!" ,,Hmm, jmenuješ se Katsuki Bakugo, ne ?" po tváři mu sjela slza, Bakugo sklopil hlavu. ,,Iris já si ale teď nemám s kým hrát..." zakňourala vedle mě a já jen protočila očima. ,,Dabi by už stejně měl být zpátky s mise, nenechám s ním tu blonďatou psychopatku déle než je nutné...Nechám ti ho tu, v sedm přijď nahoru, s jeho kladnou odpovědí." ,,Jistě...."