Prázdniny [Kiribaku] ✔

48.

Ani jsem nestačil doříct větu a on mě natiskl na zeď a políbil mě. S radostí jsem mu polibky oplácel a ruce jsem mu spojil za hlavou. ,,To je mi hezký dáreček na rozloučenou." řekl jsem trochu udýchaně když jsme se odtrhli kvůli nedostatku vzduchu. Bakugo se lehce ušklíbl. ,,No jsem rád že se ti ten dárek líbí..." ,,Ne jenom ten dárek..."

Tentokrát si přitáhl do polibku on mě. Nechci aby odjel, chci ho mít u sebe, ale vím že to nejde. ,,Víš že ti ta uniforma sluší." ušklíbl se a poupravil mi límec košile. Já jen nahodil egoistický úšklebek. ,,Samozřejmě že to vím. Vypadám skvěle ve všem oblečení." ,,Hmm, řekl bych že nejlíp vypadáš stejně nahý..." ušklíbl se a rukou mi vjel pod košili. Jestli to takhle půjde dál tak do toho letadla ani nevleze.

Všiml jsem si jak si lehce zkousl ret a mírně přivřel oči. Dal mi rychlí polibek a pak se mi přisál na krk. ,,Bakugo... Půjde to vidět." Nechtěl jsem aby to šlo vidět, ale jeho doteky si s mým tělem dělali co chtějí. ,,Alespoň si lidi uvědomí že někomu patříš." zašeptal mi do ucha a lehce mi ho zkousl. Bůh ví kam až by to zašlo kdyby se z rozhlasu neozval někdo ohlašující můj let. Naposled jsme se políbili a odtáli se od sebe. ,,Budu ti psát každý den." ,,V nic jiného ani nedoufám." usmál jsem se na něj a pak jsem se rozešel směrem k letadlu. Nechci tam. Nejradši bych tu s ním zůstal.

Sledoval jsem jak odcházel. Naposledy jsme si vyměnili smutné pohledy a i já se vydal pryč. Samozřejmě jsem se trochu poupravil aby se neřeklo. Došel jsem si pro svoje věci a toho chlapa jsem tam opět nechal, uniformu jsem pohodil vedle něj, byla by mi k ničemu. Opustil jsem letiště a pěšky se vydal do města. Tohle bude na dlouho...

Mirio se mě chvíli vyptával co se stalo, tak jsem mu řekl že jen ztratili nějaký papír a potřebovali ho vyplnit. Co jsme se vyhoupli na oblohu a letadlo se v klidu srovnalo tak jsem usnul. Prospal jsem teoreticky celý let. Zdálo se mi o Bakugovi. Jaký bude ten vztah na dálku, jestli to vůbec bude fungovat, jestli se ještě uvidíme, měl jsem takových otázek. Už teď mi chybí, zvykl jsem si na jeho přítomnost, hlas, vůni... Na všechno. A teď je v Paříži a já v Japonsku... To je celkem štreka.

Byl už večer když jsem přišel "domů". Všichni, až na Dabiho, se hned vyptávali kde jsem byl. Jen Ikari s Angel po mě tak divně pokukovaly. Rychle jsem zalezl do svého pokoje a zalehl jsem do postele. Měl jsem celkem hlad, ale i tak jsem byl moc líný něco dělat. Chybí mi už teď... Chci ho zase u sebe. Stala se z něj droga kterou teď nemám na dosah.  Někdo zaťukal na dveře a vlezl do místnosti bez pozvání. ,,Oi ! Co kdybych tu byl nahý !" Ikari s Angel se na mě podívali jak na debila. ,,Obě jsme tě tak už viděli a žádná sláva ..." hlesla Angel a Ikari se dementně zasmála. Tss.. ,,Co chcete ?!" sykl jsem po nich a posadil se.

,,Máme pro tebe nabídku."

***
Oki lidičky tohle bude konec 🙂 neskončilo to sice vůbec tak jak jsem to původně plánovala, ale to je jedno 😅 Rozhodně plánuju pokračování takže to tímhle nekončí. Budu ráda kdyby jste mi napsali jaký názor na tuhle knížku máte, co se líbilo a co zase ne, abych se tomu vyvarovala v druhé části ^^ každopádně děkuju za přečtení a vaše ohlasy ^^ ❤ jo a klidně můžete psát návrhy do dalšího dílu. Mám sice hlavní lajnu naplánovanou, ale dobrých nápadů není nikdy dost ❤❤