My cat...✔

1.

Ještě než začnu tak je tady menší přehled o hlavních postavách. Je to hlavně pro ty co Haikyuu ještě neviděli ^^

⬆Kuroo Tetsurō
(Číslo 1) kapitán týmu Nekoma
Věk : 17
Výška :177,7 cm

⬆ Kenma Kozume
(Číslo 5) Nahrávač
Věk : 16
Výška : 170 cm

⬆Lev Haiba (Není pro tento příběh moc důležitý, ale je tu často zmíněný, hlavně na začátku)
(Číslo 11) blokař
Věk : 16
Výška : 195 cm

*** OK, teď už k příběhu xd ***
Slabě : Kuroo
Tučně : Kenma

,,Kuroo !"
Zakřičel na mě Kenma a já v klidu zasmečoval jeho nahrávku. Jako vždycky byla skvělá a přesná. Usmál jsem se na toho mrňouse a on jen s neutrálním výrazem kývl. Jako vždycky. Někdy mi fakt přijde že volejbal hraje jen z donucení, ale jemu to fakt jde. Kdyby do toho byl zapálený jako já tak by klidně mohl být lepší nahrávač než Kageyama z Karasuna. ,,Tak jo děcka, dobrá práce. Dneska už končíme." řekl trenér a my si všichni oddechli. Ani nevím kdo má službu, ale už chci domu. Dneska jsem nějaký unavený. ,,Jo a dneska má službu Kenma a Kuroo, tak se do toho dejte kluci." zahlásal ještě trenér a já si jen nesouhlasně povzdechl. ,,Smůla brácho." zasmál se Lev co okolo mě právě šel a poplácal mě po rameni. Alespoň tu můžu být s Kenmou. Dneska má nějakou špatnou náladu.

Když se zbytek týmu odebral do šatny, zůstal jsem tam s Kenmou sám. Bezeslova se rozešel k nářaďovně a já šel za ním. ,,Kenmo ?" ,,Hm ?" jen se na mě podíval s mopem v ruce. ,,Hele všiml jsem si že máš dneska nějakou divnou náladu, jako... Divnější než obvykle." ,,Ani ne.." řekl a prolezl kolem mě. Co mu je ? Začal vytírat podlahu a já se přesunul k síti. Tu jsem sundal a uklidil. Pak jsem vzal taky mop a pomohl jsem mrňousovi s podlahou. Asi za hodinu jsme měli kompletně všechno uklizený. Od haly až po šatnu. ,,Hele není to Teshira ?" Kenma se na mě podíval. Našel jsem totiž černou mikinu která by mu měla patřit. ,,Jo. Můžu mu jí vzít, mám to po cestě." řekl mrňous s nezájmem a nasadil si kapucu. ,,Ne to je dobrý. Půjdu s tebou, venku už je tma." ,,Bydlíš na opačné straně města." ,,No a ? Mě tam jezdí autobus." ,,Ale poslední jede v osm z centra." ,,To stihnu, je sedm." Kenma nakonec poraženě pokrčil rameny. I já jsem si zapl zimní bundu a společně jsme se vydali pryč. Je polovina listopadu, všude už je tma a celkem zima. Nechápu jak si tu ten magor mohl nechat tu mikinu.

Asi po patnácti minutách chůze jsem si všiml jak se Kenma klepe. Já byl fakt teple oblečený, ale on měl jen červenou mikinu s kapucí. Ruce měl strčené v kapsách, od pusy mu šla pára a měl úplně červený nos, vypadal roztomile. Sundal jsem si svojí bundu a hodil jsem mu jí přes ramena. Zastavil se a nechápavě se na mě podíval. ,,C-Co to děláš ? Bude ti zima." řekl a přijde mi i že mírně zrudl. Už si chtěl tu bundu sundat, ale já mu chytil ruce. ,,Hele, já tady nejsem ten co se klepe jak v mrazáku. Jen si jí teď nech nebo nastydneš."

Chvíli mi to vymlouval, ale pak to nakonec přestal řešit. Za pár minut jsme se dostali k domu Teshira. Otevřela nám jeho máma s tím že on je ještě venku s přítelkyní, takže jsme jí předali tu mikinu a šli dál. Během cesty začalo pršet, takže jsme poslední dvě ulice doběhli. Kenma odemkl dveře a chvíli tam tak stál. Už jsem se chtěl otočit, ale najednou se ozval hrom a v dálce to problesklo. Kenma úplně nadskočil a křečovitě držel kliku. ,,No tak já už asi-" ,,Nechceš tu počkat ?" skočil mi do řeči a koukal do země. ,,Cože ?" ,,No...jestli tu nechceš počkat než se ten déšť uklidní...autobus stejně nestihneš..."