My cat...✔

20.

Doprovodil jsem Kenmu domů a jelikož jeho máma nebyla doma, šel jsem na chvíli dovnitř. ,,Koukneme na telku ?" zeptal se Kenma když jsme přišli do obýváku. ,,Jo, můžeme." usmál jsem se, ale to už mě táhl ke gauči. Hezky jsem se rozvalil a čekal jsem že si lehne ke mě, což taky udělal. Začal se ke mě lísat a já si užíval jeho přítomnost.

Měl jsem nějakou tulící náladu, takže když si lehnul, tak mi to krásně vyhovovalo. Po chvíli užívání si toho jak mě drbal na zádech jsem se trochu posunul a schoval jsem si hlavu do jeho ramene. ,,Mmm... Furt nechápu jak můžeš vonět po karamelu." zasmál jsem se a dál fetoval tu úžasnou vůni.

Usmál jsem se když to řekl a naskočila mi lehce husina když promluvil do mého krku. ,,To víš...alespoň něco mě v těch Bradavicích naučili." ,,Ty si blbej." zasmám se a pak mi dal pusu na tvář a lehce zrudnul. S úsměvem jsem se natáhl pro polibek, nejdřív jen tak zlehka, ale pak jsem to prohloubil. Rukama jsem objímal to jeho drobné tělíčko a užíval jsem si celý tenhle moment. Dnešek by už nemohl být lepší.

Polibky jsem s radostí oplácel a jednou rukou jsem mu vjel do vlasů, načež spokojeně zabručel. Ucítil jsem jak mi jednou rukou vjel pod tričko, což jsem moc neřešil dál jsem si užíval jeho doteky.

Nechtěl jsem zajít moc daleko, vím že se toho bojí a já mu nechci dělat noc o co by nestál. Jen jsem mu lehce vyhrnul tričko a hladil ho po boku. Kenma se celý rudý po chvíli odtáhnul. ,,K-Kuroo...Já ještě...ehm..." mírně jsem se pousmál. A pohladil ho po tváři. ,,Já vím. Stejně budu muset jít." ještě jednou jsem ho políbil a pak ze mě slezl. Když jsem si všiml jak je nesvůj, tak jsem si ho přitáhl do objetí. ,,Miluju tě, víš to že jo ?" zamumlal jsem a líbnul jsem ho do vlasů.

Cítil jsem se hrozně vůči němu. Furt se před ním cítím dost nesvůj, na další krok se prostě necítím...zároveň bych to ale chtěl. Prostě nevím co mi je, mám z toho celkem strach. ,,Taky tě miluju." řekl jsem a s úsměvem na rtech jsem ho vyprovodil z domu. Stejně na mě ale přišla debilní nálada. Jsme spolu sice měsíc, ale jinak se známe strašně dlouho, proč mám v sobě tenhle blok...

Věděl jsem že ho něco trápí, ale tohle už jsme spolu řešili. Vím že se bojí a stydí zároveň, já na něj prostě tlačit nehodlám. Je jen můj a to mi to mi stačí. Miluju ho a na tom se nic nezmění. V pátek spolu pojedeme pryč a oslavíme spolu jeho nároky, všechno bude dobrý.

Chodil jsem v obýváku dokolečka a přemýšlel co mám dělat. Řekl jsem si že si řeknu o pomoc. Nechci otravovat nikoho z týmu, protože by se to Kuroo hned dozvěděl, no a s tím kolik přátel mám mi zbýval Shoyo. Vzal jsem do ruky mobil a vytočil jsem jeho číslo. Bylo něco před osmou, takže jsem počítal s tím že už bude doma. ,,Tady Hinata Shoyo." ,,Em.. Ahoj Shoyo, tady Kenma..." ,,KENMO ?!" vykřikl do telefonu až jsem myslel že jsem na to ucho ohluchl.

Došel jsem domů asi za dvacet minut. ,,Jsem doma." oznámil jsem a než jsem se stačil zout tak už u mě stála mamka. ,,No to je dost. Bála jsem se. To neumíš zvedat telefony ?" ,,Heh, promiň, měl jsem vypnutý zvuk." jen si povzdechla. ,,Poslední dobou jsi pryč furt. To máte volejbal tak často ?"  ,,No, ani ne... Poslední dobou jsem furt venku..." řekl jsem to radši takhle, fakt nevím jestli jí o tom vztahu říct. Jen si mě zaujatě prohlédla a pak s pokrčením ramen odešla.