My cat...✔

19.

Celý den probíhal skvěle. Kuroo i já jsme se výborně bavili a po obědě jsme se šli projít a Kuroo měl strašnou srandu z toho že mě furt fotil. Zrovna teď sedíme na trávě a sledujeme západ slunce. Ano, už je večer. Po celý den jsme jedli všemožné blbosti, od brambůrků a cukrové vaty, až po kebab který právě teď dojídáme. ,,Eh, jsem narvaný... Nechceš to dojíst." řekl jsem a podstrčil jsem mu kelímek ve kterém zbylo nějaké maso a hranolky.

Bude mi sice špatně, ale něco takového odmítnout nemůžu. ,,Ale jo, nebudeš mít hlad ?" Kenma se na mě podíval způsobem který mi naháněl husinu. ,,Fajn, nezabíjej mě." zasmál jsem se a kopnul jsem do sebe i jeho zbytky. Pak jsem se natáhl na trávu a vyfoukl ze sebe přebytečný vzduch. ,,Aaaa, je mi skvěle... Pojď ke mě." rozevřel jsem náručí a čekal až si lehne abych si ho k sobě mohl přitáhnout.

Usmál jsem se nad tím jak zakňučel abych si k němu lehl a tak jsem mu to splnil. Lehl jsem si tak abych ležel bokem vedle něj, hezky jsem si ho objal a položil jsem mu hlavu na hruď. ,,Miluju tě. Díky za všechno" zahuhlal jsem mu do trička a nasál jsem jeho vůni. ,,Kuroo...kolik tě stály ty lázně ?" podíval jsem se na něj a všiml jsem si jak se malinko zamračil. ,,Zlato to tě nemusí zajímat." ,,Ale-"

Dal jsem mu ruku na pusu a tím jsem ho umlčel. ,,Hele, je to dárek pro člověka kterého miluju a i kdybych měl zaprodat duši ďáblu tak bych to pro tebe udělal, ano ? A navíc, jedeme tam spolu, čas strávený jen s tebou je pro mě největší odměna." usmál jsem se zase a políbil jsem ho do vlasů. To se ale Kenma zvedl na čtyři a vylezl si na mě, kde si zase "ustal".

,,Kuroo, víš jak nemám rád když utrácíš za mě. Já chápu že na to máš a vím že furt říkáš že to děláš pro mě, ale já si pak případám blbě." dořekl jsem a musel jsem i trochu zrudnout když jsem si uvědomil v jaké jsme teď pozici. Kuroo si mě chvíli prohlížel a pak mi dal ruku do vlasů. ,,Miluju tě ty šetřílku." usmál se a přitáhl si mě do polibku, který jsem s radostí opětoval.

Dalších několik minut jsme jen takhle leželi a povídali si, nebo se líbali, ale to nikdo vědět nepotřebuje... Jenže po nějaké té chvilce se docela zvedl vítr a začalo být chladno, tím že jsme byli na kopci to bylo ještě horší. ,,Asi půjdeme než kvůli větru zavřou lanovku." oznámil jsem a společně jsme se vydali směrem k restauraci od které to jezdí. V rozhlase akorát oznamovali že se bude kvůli tomu větru lanovka zavírat, takže jsem rád že jsme to stihli.

Vítr se zvedl z ničeho nic a Kuroo mě celkem vyděsil s tím že by zavřeli lanovku, takže jsem za ním rychle cupital a ignoroval tu zimu. Doběhli jsme tam právě včas. Akorát jsme zahlédli skupinku lidí co se naskládávala do jedné kabinky. ,,Pojedete další, jestli vám to nevadí." řekl nějaký chlápek co to tam zařizoval a my souhlasili. Zase na nás kupodivu vyšla prázdná kabina, což mi přišlo vhod.
Kuroo si mě uvnitř přitáhl do objetí a já se k tomu zdroji tepla s radostí přitulil.