My cat...✔

27.

Po chvilce jsem cítil jak se plně uvolnil a i dech se mu uklidnil. Vzal jsem ho opatrně do náruče a pořádně jsem ho položil na gauč. Upravil jsem mu to tričko a zapnul jsem mu kalhoty. Nechápu jak můžou lidi udělat takovou nechutnost jako je třeba znásilnění... ,,Kuroo ?" otočil jsem se za hlasem mojí mámy. Stála překvapená mezi chodbou a obývákem. ,,Můžeš mi vysvětlit co se to tady stalo ?"

Nevím jak dlouho jsem spal, ale probudil mě nějaký pohyb. Když jsem pootevřel oči, zjistil jsem že ležím v autě. Kuroo mě hladil ve vlasech a já měl hlavu položenou na jeho klíně. ,,K-kuroo ?"

Z mého přemýšlení mě vytrhl hlas mého kotěte. Pootočil jsem hlavou a usmál se na něj. ,,Jestli se ti chce tak můžeš ještě spát. Už jsme na cestě." odhrnul jsem mu pramínek vlasů z čela a i když jsem byl stále trochu rozčílený na toho chlapa, tak jsem se usmíval. ,,Ne... To je dobrý." řekl tiše a posadil se. ,,Kenmo ? Kuroo mi řekl co se stalo... Není ti nic ? Neublížil ti nějak ?" ,,Ne, to je v pořádku." lehce se pousmál nad mamky starostí, ale já viděl jak se mu lesknou oči.

Trochu jsem se pousmál abych potvrdil svá slova, ale když jsem se podíval na Kuroa a viděl jeho zptrápený výraz tak mi došlo že mi to neprošlo... Alespoň u něj. ,,No... A co ... Se stalo s ním ?" Doufám že se to nebude řešit z policií. ,,Když jsi spal, zavolala máma na policii, řekli jsme to co víme, ale prý až se probudíš tak budou chtít víc informací." řekl Kuroo a mě naběhla husina. ,,S policií se to řešit nemělo..." hlesl jsem tiše a radši jsem odvrátil hlavu k okýnku.

Překvapilo mě když řekl to o té policii. ,,Kenmo vždyť tě skoro znásilnil ! Musí se to řešit." nic neříkal, jen koukal z okýnka. Zničeně jsem si povzdechl, já vím že nechce zbytečné problémy, ale tohle je špatně. ,,Hele nemáš hlad ? Stavili jsme se v Mekáči a jsou tady ještě teplé hranolky a nugetky." pootočil se na mě a já z přihrádky vytáhl pytlík s jídlem. ,,N-No... Možná bych si dal." lehce se pousmál a přijal jídlo, alespoň něco.

S poděkováním jsem začal jíst hranolky a mezitím jsme si povídali. Jsem rád že už neřeší to co se u nás stalo, ale i tak si myslím že na to řeč ještě padne. Furt mám husinu jenom když si představím ten jeho obličej, vždycky mi přišel slizký, ale po dnešku ho opravdu nenávidím.

Zrovna jsme řešili jednu kapelu která má mít brzo nedaleko koncert když se ozvala máma. ,,Tak to vypadá že jsme tady." Usmála se a já i Kenma jsme se podívali před nás. Kousek před námi se objevila velká dřevěná brána a po štěrkové cestě jsme dorazili na obrovské parkoviště. Máma zaparkovala, vypnula motor a stejně jako my vystoupila z auta. Já i Kenma jsme si vzali tašky a máma nás oba ještě pevně obejmula. ,,Kuroo dávejte na sebe pozor a žádné blbosti !" ,,Ano mami." ,,Kenmo věřím že na něj dohledneš, hlavně se nestrachuj a užijte si to tady ano ?" ,,Jasně." ,,Díky moc."