My cat...✔

24.

Strašně mě vytáčel, chtěl jsem pryč a už ho nikdy nevidět. ,,Ts, co by si z toho měl kdyby si jí to řekl." ,,Budu jí mít pro sebe ještě víc a ty se dostaneš do děcáku jelikož nejsi plnoletý." uchechtl se vítězně a já na něj koukal jak na idiota. Je pravda že i když mám s mámou celkem normální vztah, tak už se několikrát tak naštvala že mi tím děcákem vyhrožovala. ,,A co po mě chceš ?! Kdyby si chtěl tak jí to už ukážeš !" nechutně se zasmál a než jsem stačil cokoliv udělat tak mě povalil na gauč a skláněl se jen kousek nade mnou. ,,A kdo říká že chci tu starou rašply ?"

,,Mamiiii, nemůžeš to někudy objet ?" zakňučel jsem a znuděně jsem se opřel o okýnko. Jsme sice skoro u jeho domu, ale na konci ulice se něco stalo a teď je tu zácpa jak hovado. Už jsme tam mohli pět minut být, ale neee. My stojíme v zácpě. ,,Hele za tohle nemůžu. Když tak mu můžeš zavolat. Jestli Kenma stojí před barákem tak je zbytečný aby čekal takhle dlouho." ,,Jo... Zavolám mu."

Když se ke mě začal sklánět tak jsem se ho snažil odstrčit, nebo nějak odkopnout, jenže jsem si to udělal ještě horší. Přišlápl mi nohy a ruce chytil nad hlavou, neměl jsem možnost jak se z toho dostat, ale i tak jsem se alespoň různě kroutil. ,,Hmmm, jsem zvědavý jaký to bude s klukem." zavrčel a přisál jeho slizké rty na ty mé. Hnusilo se mi to, absolutně jsem nespolupracoval a z očí mi stékála jedna slza za druhou. Najednou se mi rozezvonil v kapse mobil. Seiko
se odtrhl a já se snažil zalapat po dechu. Z kapsy mi vydal telefon a hovor típl. Odhodil ho s nezájmem na stůl. ,,Myslím že tohle nás rušit nemusí." řekl a na tváři se mu usadil nechutný výraz. Pomalu mi zač vyhrnovat tričko a já přes slzy přestával vidět. ,,N-NE !"

Překvapilo mě že mi to típnul. Nikdy v životě se to nestalo.

,,Drž hubu !" řekl a opět se mi přisál na rty, jednou rukou mi furt držel ruce a tou druhou mi jezdil po těle. Vůbec se mi to nelíbilo. Opět se mi rozezvonil telefon a když se odtáhl a něco zavrčel, podařilo se mi vytrhnout si ruce z jeho sevření a sáhnout po mobilu. Automaticky jsem počítal s tím že to bude Kuroo, doufal jsem v to. Než se po mě stačil ohnat tak jsem hovor stihl zvednout. S rozklepaným hlasem jsem zařval Kurovo jméno, ale to už mi od něj přistála silná facka.

Měl jsem z toho divný pocit a tak jsem si řekl že mu zavolám znovu. Když mi to přijal tak jsem chtěl hned něco říct, ale Kenma zařval moje jméno a v tu ránu se ozvala rána. Pár vteřin po tom se hovor vypnul. Měl jsem husinu z toho co jsem právě slyšel a podle pohledu mojí mámy to slyšela taky. ,,Kur-" ,,Bežím napřed." řekl jsem automaticky a vyběhl jsem z auta ven. V tuhle chvíli mi bylo jedno že jsem vyběhl na silnici kde se normálně jezdilo, potřeboval jsem ho vidět... A podle toho co jsem slyšel tak on na tom byl stejně.