My cat...✔

7.

*** po zápase ***
,,Kluci vedli jste si skvěle !" řekl náš trenér a zářivě se na nás usmál. Vyhráli jsme tři sety ze tří a bylo to 25x16 , 25x20 a 25x7 . Ten jejich tým nebyl nějak špatný, ale nejsou sehraní a nemají žádnou výdrž. Poslední zápas nám doslova darovali. ,,Kuroo měl by ses přestat předvádět. Chudákovi devatenátce si zablokoval všechny smeče." zasmál se Lev a já se jen lehce pousmál. ,,To víš, nahánět mu ego nebudu."

Všichni se bavili o právě vyhraném zápase a jelikož si mě nikdo nevšímal tak jsem se nenápadně vypařil. Zalezl jsem si do jedné šatny a tam jsem si spokojeně hrál hry dokud jsem nějakým krásným způsobem neusnul.

Asi po patnácti minutách kecání o zápase se náš tým začal rozpouštět. ,,Kuroo ? Dávám ti to tu na starost, jo a nezapomeň pak vzít ty flašky z šatny." řekl trenér a po boku pár lidí odešel. Zůstal jsem tu už jen já a Lev. Ani jsem si nevšiml kdy odešel Kenma... ,,Hele Kuroo, tak co Kenma ?" ,,C-cože ?!" ,,Nedělej blbého, vidím jak na něj koukáš." nic jsem mu na to neřekl, jen jsem sklopil pohled na své boty. ,,Hele, já si myslím že by vám to slušelo. Kenma je ale v tomhle trochu zpomalený, musíš mu to říct nebo budete dřív v důchodu než mu něco dojde." mrknul na mě a já jen cítil jak mi hoří tváře. ,,Nemůžu za ním jen tak přijít. Navíc ani nevím jestli je na kluky..." ,,Hele prý si sám není jistý." zaraženě jsem se na něj podíval. ,,Jak to myslíš ?" ,,No... Jednou mi to říkal. Ptal jsem se ho na to jestli už někdy někoho měl a on mi řekl že ne. Že si stejně není jistý jestli má radši holky, nebo kluky." Tohle mi nikdy neřekl... Cítím se podraženě. 

,,Fajn tak se měj." rozloučil jsem se s Levem a on odešel. Byli jsme tu celkem dlouho. Musím to tu ještě pozamykat. V osm tady zavírají, musím si pohnout nebo tu budu zamčený. Naposledy jsem zkontroloval jestli je všechno uklizeno a pak jsem šel na "obchůzku". Zavřel jsem všechna okna, pozavíral dvířka na tribunách, zamkl nářaďovnu a úklidovku a pak jsem se vydal pozavírat šatny. V naší šatně jsem ještě nechal větrat a pak jsem jí zamkl.  Mám ještě deset minut, pohoda. Už jenom dámská šatna.

V klidu jsem si spal když se najednou ozval takový zvláštní zvuk. Někdo zamyká ? Tak počkat, kolik je hodin že už je tady tma ?! ,,H-heej ! Počkat !" vykřikl jsem a rychle jsem doběhl ke dveřím. Až se mi zamotala hlava z toho rychlého pohybu. Uslyšel jsem jak někdo říká moje jméno. Kuroo ?

Když jsem uslyšel ten výkřik tak jsem hned poznal o koho jde. ,,Kenmo ?" vrátil jsem se ke dveřím které jsem následně zase odemkl. ,,Kuroo ! Ty debile nevíš že máš ty místnosti kontrolovat ?!" řekl to vyčítavě ale pak si oddechl. ,,Myslel jsem že už si šel domu. Co si tam proboha dělal ?" ,,Hrál... A .. Pak jsem možná... Trochu vytuhl." musel jsem to tomu zasmát. Hodil po mě vražedný pohled a pak se začal smát taky. ,,Heh fajn, vem si věci a pojď než nás tu zamknou." Kenma kývl a vběhl do šatny pro tašku.

Oba jsme se vydali ke vchodu. Všude byla ale nějak podezřele velká tma. ,,Kuroo ?" ,,Ne... To ne. Oni už odešli." ,,Kdo odešel ?" neříkej mi že nás tady zavřeli... Kuroo chytil dveře a snažil se je otevřít, nešlo to. ,,Oni to tu už zamkli..."