My cat...✔

11.

,,Hele asi by jsme už měli jít spát. Ty už se tady pět minut pohupuješ jak houpací koník. Děje se něco ?" zeptal jsem se Kenmi který se mnou z nějakého důvodu už tak deset minut nemluví, upřímně na mě už padá únava, šel bych už spát ... ,,Nic mi není." zahuhlal a pokračoval v pohupování. ,,Jo ? A proč se tedy chováš takhle ?" ,,Nechovám se jinak než obvykle... Jen nemám co hrát." ,,Kenmo, to není důvod toho proč se trápíš..."

Nevím proč, ale čím víc přemýšlím o tom koho miluje tím víc mě to deptá. Chci aby mi to řekl, ale nevím jestli by mi to nějak pohohlo k uklidnění. ,,Kenmo no tak ..." ,,Tak mi řekni kdo to je !" vyhrkl jsem a Kuroo div nenadskočil. ,,Kdo je kdo ?" tak jo.. .není těžké se na to přece zeptat ne ? Heh.... ,,K-kdo je ... Ta osoba kterou máš tak rád..." Dobrý... Nějak jsem to ze sebe dostal...

Vážně ? Tohle ho žere ? ,,No... Já..." ,,Je to blondýna ?!" vyhrkl a já se slabě pousmál. ,,No, teoreticky jo." uchechtl jsem a a jemu se zalesklo v očích. ,,Já to věděl..." ,,Co si věděl ?" ,,Že je to ta blondýna co se kolem tebe furt tak motá... Yuki se jmenuje pokud si dobře pamatuju ...." ,,Co to plácáš ?" vytřeštil jsem na něj oči. Tu holku o které mluví naprosto nenávidím.

Věděl jsem to. Jestli to není tahle blondýna tak už mě sice nikdo nenápadá, ale proč by se měl vůbec zajímat o někoho jako jsem já. Jsem takový hlupák. Cítil jsem jak si přisedl blíž ke mě. ,,To tě tak bere ta blondýna na které mi záleží ?" když to řekne takhle tak to bolí ještě víc. Podíval jsem se na něj. ,,M-možná..."

Tak fajn, teď nebo nikdy ! Seber se Kuroo. ,,A co když ti řeknu že ta jediná blondýna na které mi záleží sedí teď vedle mě ?" zaraženě se na mě podíval. ,,C-cože ?" vykoktal a já ho opatrně chytil za krkem. ,,Ty jsi ta blondýna pako." usmál jsem se a přitáhl jsem si ho do polibku.

Přísahám že mám právě srdeční zástavu. Já že jsem ... Co ?! Když mě políbil tak mnou projela zvláštní vlna. Tváře mi hořeli a myslím že mé srdce zapomnělo pracovat...znovu. Kuroo se s mírným úsměvem odtáhl. Chvíli jsem se na něj díval jak na zlatý obraz a pak mnou projela nervozita jak šíp kusem papíru. Rychle jsem si schoval obličej ve dlaních snažil jsem se popadnout dech.

Je tak strašně moc rozkošný. Samozřejmě okamžitě zrudnul jak rajče a choval si obličej do dlaní. Přisunul jsem se ještě blíž a obejmul jsem ho. Srdce mi bilo jako splašené. Fakt jsem to udělal a on mě neodstrčil... Přidal se. Je to jasný, je můj a nikomu ho nedám. ,,Měli bychom jít spát." ,,Mmm..." zakýval hlavou na souhlas a za pět minut už mi spal v náručí. Kupodivu se nechal, ale to mě absolutně nevadilo.