My cat...✔

30.

,,Klid, chápu to." hladil mě po zádech a já se snažil uklidnit. Nevím proč jsem si vybavil jeho, ale  nechci aby to odnášel Kuroo. On za nic nemůže, naopak jsem v pohodě právě díky němu. ,,Nechceš se jít projít ? Třeba přijdeš na jiné myšlenky." podíval jsem se na něj a beze slova jsem kývl. Sice jsem docela unavený a nejradši bych se mazlil s ním v obětí, ale nechci mu znovu ublížit. Nevím co všechno muže takovéhle stavy vyvolat, ale je to hnusný pocit.

Když kývl tak jsem mu dopomohl na nohy a po obléknutí jsme se vydali ven. Přemýšlel jsem jestli ho chytit za ruku a tak jsem po ní furt pokukoval. Kenma si toho asi všiml, protože naše prsty s úsměvem proplet on. ,,Já se omlouvám. Vím že ty by si mi nikdy neublížil, jen... On to byl prostě takový hnusný pocit. Místo tebe se mi objevil ten jeho nechutný obličej." ,,A kdo to vůbec byl ? Jak se k vám dostal ?" ,, To byl mámy přítel. Jelikož říkal že si musíme o něčem promluvit tak jsem ho pustil dovnitř... On... Vyhrožoval že o nás mámě řekne." hlesl nakonec tiše a odvrátil pohled.

Kuroo chvíli mlčel a pak mi stiskl ruku ještě pevněji než doteď. ,,Zlato, nic už si z toho nedělej, teď je pryč. Jsme tady jenom my dva a to na celý týden. Užijeme si to tady a ty na to alespoň přestaneš myslet." usmál se, ale když jsem se mu dodíval do očí tak jsem hned věděl že to v něm vře. Vím že to říká hlavně abych se uklidnil, ale nechci aby se zbytečně přetvařoval. V chůzi jsem se k němu víc natiskl a jednu ruku jsem mu obmotal kolem pasu. ,,Děkuju." hlesl jsem a opřel jsem si o něj hlavu.

Šli jsme asi patnáct minut až jsme došli na jeden menší kopeček. Bylo tu opravdu jen pár lidí, takže tady byl klid. Společně jsme se posadili na jednu opuštěnou lavičku a Kenmu jsem si hned přitáhl k sobě. Je to moje milované koťátko a já už nikoho nenechám aby mu ubližoval. ,,Je tady hezky... Chceš ještě dneska někam jít ?" ,,Jo to je... Jít ? No, já to tu neznám... Ale jestli chceš tak můžeme." řekl, ale já stejně viděl že je vyčerpaný. ,,Kenmo, proč prostě neřekneš že jsi unavený ? Vidím to na tobě." řekl jsem tiše s úsměvem a vlepil jsem mu pusu do vlasů.

Bože proč on si musí všimnout fakt všeho... ,,Nechci aby se všechno točilo kolem mě. Tuhle dovolenou si platil a já chci aby sis to užil." zabručel jsem a pevně jsem ho obejmul. Zase krásně voní, já fakt nevím jak to dělá... ,,Kotě já si to užiju když budeš spokojený ty. Dneska se toho stalo hodně, půjdeme domů ano ?" podíval jsem se mu do očí a trochu jsem se nafoukl. ,,Co jsem ti říkal o tom kotěti ?! Já nejsem kočka..." začal se smát a než jsem stačil cokoliv udělat tak se postavil a mě si vzal do náruče. ,,Jsi moje kotě ať se ti to líbí nebo ne." dal mi pusu a i přes moje protesty mě v náručí táhl do chatky. Alespoň jsem se mu zachumlal do náruče a hlavu jsem mu zahrabal do hrudi.

***
Tak jo, bližšíme se pomalinku ke konci, už opravdu jen pár kapitol :,) zbývá nám jich tu tak 5-6. Každopádně bych vám chtěla moc poděkovat za ohlasy a přečtení. Jste úžasní a strašně mě to motivuje i při psaní takovéhle blbosti 😅🥰🥰