Dotek temna

1.

Proč vypadají školní šatny jako voliéry pro ptáky? Možná proto, že vzdělání povznáší a vy můžete odletět, když se v ústavu něco naučíte. Ale to nikdo nesmí dovolit, aby si žák moc myslel a nosil hlavu v oblacích, a proto musí všichni projít klecí, aby nezapomněli držet se při zemi.

I přes to, že každý den si připadala, jako by vcházela do zoo, kde se sama stane exponátem, chodila tam ráda. Učit se nové věci ji bavilo, stejně jako prosté setrvávání ve společnosti spolužáků, byť se neuměli chovat a neměla s nimi příliš mnoho společného.

Třída, do které chodila, byla proslulá svými prohřešky. A nešlo jen o připínáčky na židli nebo mléko nalité do květináče. Byli to grázlové, rozmazlení frackové z bohatých rodin. Šikanovali se, dusili slabší články, trápili učitele. Přesto se s nimi z nějakého důvodu pořád někdo bavil, jako by byli úplně normální. Věřila, že se jim dalo pomoci, nicméně dosavadní přístup nefugoval. Připadalo jí, že spíš všichni kantoři rezignovali na snahu napravit je.

Zasedla do druhé lavice uprostřed, vytáhla si sešit na angličtinu, která je čekala první hodinu, a čekala na příchod třídního učitele. Opřela si hlavu o dlaň a sledovala dveře, až se otevřou a poněkud sešlý plešatý čtyřicátník se vplouží do třídy a podlitýma očima si změří třídu gaunerů. Pak se nadějně pousměje na ni, ale dostatečně nenápadně, aby to ostatní neviděli. Čekala, že bude na pokraji zhroucení, protože minulý pátek se odehrálo něco šíleného.

Dva kluci ho navedli po skončení vyučování do třídy pod záminkou doučování a místo toho ho natočili, když se napil kafe s projímadlem a video skončilo do večera na internetu. Děsivé. Bylo jí ho nesmírně líto. I kdyby to byl ten nejhorší učitel na světě, něco takového si nezasloužil. A přitom šlo o milého, starostlivého pána, který se svědomitě staral o nevděčné parchanty, jako by to byly jeho vlastní děti. Nastav jim prst a oni ti urvou celou ruku a s ní možná i kus duše... Pokárala se za vlastní cynismus.

Dveře se otevřely a do třídy vešel někdo naprosto nečekaný. Že by to přece jen jejich třídní nevydýchal a skončil špatně? Nedivila by se. Muž, který rázně vkráčel do třídy, ji vyděsil. Jen jeho držení těla vypovídalo o neoblomném zacházení, ostré rysy a pevný výraz nasvědčovaly, že tenhle člověk nebude tak přívětivý, jako předchozí vyučující. Možná to bylo dobře. Možná na zvěřinec, jímž se stala její třída, už neplatila metoda cukru a muselo se na ně s bičem. Nebo s ukazovátkem, které držel za zády.

Tělesné tresty? Hodlal je mlátit? Nebylo to protizákonné? Zatrnulo jí. Nový učitel se zastavil před tabulí, vzal do levé ruky křídu a začal psát. Držel tělo vzpřímeně a každý pohyb vykonával zdánlivě s přesností na milimetr.

Třídou se ozval šepot, který rychle zesílil. Několik poznámek na vzhled nováčka, který byl ustrojen v oblekových kalhotách, vestě a košili. Navíc když se ke třídě otočil, na jeho zádech spatřili dlouhý černý a pečlivě svàzaný cop. To všechno přišlo třídě směšné a neodpustili si komentáře.

Učitel se zastavil uprostřed psaní, takže na tabuli bylo jen Mgr. Azra, položil klidně křídu zpět na poličku pod tabulí a rozhlédl se po třídě. Ne, neměli ani tolik slušnosti, aby zmlkli, přestože na ně významně hleděl. Schoval obě ruce za záda a pomalu kráčel k zadním lavicím, kde to momentálně vřelo. Neotáčela se, ale bylo jí dost jasné, jak to tam vypadalo – hleděli učiteli přímo do tváře a do očí se mu smáli, zatímco o něm pronášeli urážlivé věty. Nic si z něj nedělali. On z nich nejspíš také ne.

Když pan Azra... procházel kolem ní, chytil ji za zápěstí a narovnal jí bradu, aby se posadila rovně. Jen tak mimochodem. Ona se na něj ani nepodívala, ale bez řečí ho poslechla. Neviděla, jak spokojeně pokýval hlavou. Měla šílenou chuť zalézt pod lavici, při jeho doteku ji polil ledový pot.