Dotek temna

30. - epilog

Rauna stojící opodál sedací soupravy u okna nervózně sledovala Karenu, která v křesílku naprosto uvolněně usrkávala čaj z malého šálku a hleděla do telefonu. Čekání na Mirorise s Azraelem, kteří se v překvapivém vývoji událostí ztratiki ve vášnivém hovoru, se táhlo neskutečně dlouho. Maličká dívenka se krčila na sedačce naproti paní domu a těkala očima z jedné velké ženy na druhou.

"Nepřisednete si, drahá?" vyzvala Karena blondýnku po chvilce. Ta prudce otočila hlavu a nechápavě se zahleděla na tmavovlasou divu.

"Uh...huh... Omlouvám se... Co?" vykoktala. Karena se uculila a aniž zvedla oči od zajímavého článku, jenž pročítala, se znovu napila.

"Nemusíte přeci celou dobu stát opodál. Dala byste si kávu? Čaj?"

"Ne, díky. Nechci otravovat."

"Ale vůbec, drahá. Jen si udělejte pohodlí. Však vám to jistě dlužíme, když si můj manžel dělá tak často pohodlí u vás..."

Mrkla na mužovu milenku.

Rauna vykulila oči a okamžitě vyhrkla: "Já nevím, proč jsem se tady ocitla taky! Ale...já! Omlouvám se, jestli... Sakra! Nevím, co říct, ale hrozně se bojím, že mi urvete hlavu..."

Karena se od srdce rozesmála a mávla rukou.

"Ale prosím vás, drahoušku, s tím si nedělejte hlavu," zašvitořila rozkošně, "jen si pojďte přisednout."

Zaražená divoženka se rozhlédla kolem a pak se opatrným kočičím krokem přiblížila k oběma ženám.

"Čekala bych," odtušila, když si sedala po Karenině levici, "že budete cítit spíš nenávist. Či zášť."

Paní domu se pousmála, odložila telefon na stolek a natáhla ke společnici pravici.

"Karena."

"Rauna," odpověděla poté, co sevřela dlaň minimálně o deset let starší ženy.

"Zlatíčko, nejsi první a ani poslední. Naopak mě překvapuje, jak dlouho se ho držíš. Spíš on tebe."

"Já upřímně taky..." pronesla Rauna nepřítomně. "Ale je...je to fakt dobrý..."

Karena se opět velice příjemně usmála a pak přikývla. "Pravda. Kdyby se mi ten člověk nehnusil takovým způsobem, nejspíš bych neodolala."

"Můžu se zeptat, jak to mezi...jak to mezi váma teda je?"

"Miroris využívá mých znalostí a protože jsem zatraceně skvělá v oboru, nepovedlo se mu oficiálně rozvod prosadit. A já...ach! Drahá, jak nerada to přiznávám, ale já mu prostě jen chci házet klacky pod nohy."

"Takže?"

"Takže jsme stále svoji a nemůže se mě jen tak zbavit."

"No, všechna čest," zazubila se Rauna a Karena přikývla. Pak vstala a odešla do kuchyně, odkud vzápětí donesla tři skleničky a láhev vína.

"Pojďme se napít, dámy," prohlásila a postavila před každou rudý mok. Sybila zavrtěla hlavou a Karena mile přikývla. Rauna se ale po nápoji ochotně vrhla a ocenila jeho sytou barvu. Diva s drdolem se posadila, hodila nohu přes nohu a jemně usrkla vína a nechala ho válet na jazyku.

"Upřímně," pronesla Rauna poté, co se hluboce napila, "z toho, co občas vyprávěl jsem nečekala někoho takhle...uhm..."

"No co?" uculila se Karena. "Jen povídej."

"Vypadáš naprosto skvěle! Nechápu, proč se vůbec zahazuje se mnou!" vyprskla a narovnala se. Karena přimhouřila oči.

"Jiné přeci neznamená horší," oponovala.

"Jasně, já vím. Ale na první pohled bych řekla, že ty budeš milenka a já manželka, uf."

"Třeba ho nebaví ženy jako já. Domnívám se, že to přesně vedlo k našemu rychlému pádu. Měl představu o tom, jaká jsem a pak se zklamal. To je přirozené, běžné, pochopitelné. Jen kdyby se k tomu nepřidružilo tolik...ale, pojďme změnit téma," rozhodla a rozhodila rukama tak, že málem vychrstla víno na podlahu.

"Osobně bych změnil kulisy," ozval se za ní Azrael, jehož ohrozila svým expresivním gestem. Prudce se na něho otočila a souhlasně přikývla. "Pojeďme domů," pravil a obešel celou místnost, aby mohl nabídnout své milované rámě a odvést si ji s sebou.

I když se měl v plánu zase někdy vrátit, rozhodně ne v nejbližších dnech. Ty plánoval věnovat bezvýhradně jedné jediné osobě.