Dotek temna

27.

Strávil celý večer pečlivou přípravou všeho, co bylo potřeba, aby potopil nejen sebe s otcem, ale naprosto každého, kdo s nimi kdy měl co dočinění. Chtěl být připravený a dostát svému slovu. Nedával prázdné sliby. Rozhodně ne, pokud šlo o trable v rámci rodinných záležitostí. Zavařit Mirorisovi a Seraphii by mu v dané chvíli udělalo přímo hysterickou radost. Jak moc toužil je po tom všem vidět pykat.

Všechno kolem nich ho tak neskutečně znechucovalo. Jak odporní lidé vůbec měli tu drzost chodit po světě. Parchanti! Zločinci!

Zalkl se. Nebyl on sám úplně stejný? Když skončil a odtrhl se ode všech, pokoušel se pracovat s dětmi a vychovávat je, aby z nich nevyrostli zlí, zapšklí lidé. Ale stačilo to vůbec? Neměl by se stydět? Nebylo by nejlepší udat sám sebe rovnou, dobrovolně, aby mohl čelit všem proviněním? Ale kdo rozhodoval o jeho trestu?

Nakonec, nešlo o to, jestli to, co udělal bylo špatné, nebo dobré. Záleželo jen na tom, jestli porušil zákon. Což ve většině činů nešlo popřít, ale necítil se v každém scénáři jako záporná postava. Některé opravdu osvobodil rád, protože šlo o dobré, čestné lidi, kteří zašli za hranu zákona z dobrých pohnutek. Nebo se mu naopak povedlo dostat za mříže pochybné podnikatele, kteří zneužívali důvěry slabších osobností a zničili bezpočet rodin po finanční stránce. Takové případy řešil rád, protože se k nim velice často přidružily další nezákonné aktivity, jež představovaly pro zločince volnou vstupenku do vězení. Snadné, ale dobrý pocit stejně příjemný.

V noci absolutně nemohl usnout. Všechny obavy, strachy i dávné mindráky na něho padly a odmítaly ho osvobodit z bodavých, lepivých klepet. Převaloval se ze strany na stranu. Stále cítil z povlečení její kouzelně milou, objímající vůni.

Lehký pach kokosu přímo zbožňoval.

***

Seděla na posteli, objímala svá kolena a ani se nehnula. Bála se. Tak moc se bála. Třásla se, cítila chlad a děs. Po tvářích se jí bez ustání koulely obrovské nešťastné slzy kolem popraskaných suchých rtů. Oči už měla úplně rudé a hlavu neskutečně bolavou. Jakmile padla tma, popadla ji úmorná úzkost. Krásný romantický výhled do lesa se najednou stal noční můrou. Stromy na ji ukazovaly křivými pařáty a vítr ve větvích se jí vysmíval svou svobodou.

Zničehonic se otevřely dveře a dovnitř nakoukla známá tvář. Jak moc ráda ji viděla!

"Proč tu sedíš po tmě?" zeptala se rozsvítila, což Sybilu zabolelo do očí. Zakryla si je a Karena se mezitím posadila vedle ní na postel. Položila jí teplou dlaň na koleno. Když na ni Sybila zamžourala oteklými kukadly, Karena nespokojeně zamlaskala.

"No tak, já vím že jsi smutná, ale nemůžeš pořád brečet. Vždyť už tě musí bolet hlava."

Sybila přikývla a sklopila zrak do tmavě modrého povlečení.

"A určitě máš žízeň. Pojď," natáhla k ní dlaň, "podíváme se po nějakých lécích na bolest a pořádné sklenici vody."

"To...to nevadí?" pípla nedůvěřivě dívenka. Karena zavrtěla hlavou.

"Budeš pořád se mnou, ano?"

Bělovláska přikývla a chytila se nastavené ruky. Když se vedle ní postavila, cítila se zase taková zakrslá... Napadlo ji, že Azrael měl zřejmě výšku v rodině, ale vzápětí jí docvaklo, že Karena nebyla jeho biologická maminka. Zajímavá souhra náhod.

Ale u žen nebyla výška výhrou, spíše naopak. Maličké ženušky se cenily a vysoké ženy si musely hledat partnery ve vodách ještě vyšších mužů, protože málokterý se cítil spokojeně vedle ženy převyšující jej třeba o hlavu.

Před pokojem čekala dvojice strážných v poměrně obyčejném oblečení, až na neprůstřelné vesty. Hned jakmile vyšla ven Karena vedoucí zajatkyni za ruku, zpozorněli a už sahali po zbraních. Paní domu je zpražila umrtvujícím pohledem.

"Uklidněte se, laskavě," prskla po nich.

"Ale vona nemá chodit ven," protestoval jeden.

"Nejdeme ven. Já ji pohlídám, vy počkáte tady.'

"Máme jí na starost my," oponoval znovu mohutný chlap. Karena si ho změřila lítým pohledem a očividně zjihl.

"Nepotřebuju mít kolem sebe gorily," odsekla vyloženě protivně, až oba strážní nadskočili. Následně odkráčela společně s dívenkou, jejíž drobnou ručku nepouštěla z té své.

Vlastně za to Sybila byla ráda. Necítila se, že by ji Karena vedla za ruku, aby nahodou neutekla. Spíše tím chtěla maličkou přítelkyni uklidnit. Fungovalo to, opravdu se bála daleko méně, když za ni bojovala taková obdivuhodně silná, úžasná dáma.

Rozhlížela se kolem sebe a nestačila obdivovat každý krásný moment, který ve vile spatřila. Obrazy, lesklé povrchy, nádherné závěsy, designové dekorace, obrovské, nádherně otevřené prostory. Takový dům by se jí nesmírně líbil k žití.

Karena jí nalila vodu do velké sklenice a trpělivě čekala, až ji Sybila celou vypije. Pak ji doplnila a jala se hledat nějaké prášky.

"Měla by ses pořádně vyspat. Chceš, abych byla u tebe? Vím, že samota je nesmírně smutná."

"To byste pro mě udělala?"

"Nemusíš mi vykat," Karena se pousmála. "A určitě bych ti moc ráda pomohla jakkoliv, s čímkoliv. Nemáš hlad?"

Sybila zavrtěla hlavou a Karena na to reagovala nedůvěřivým pohledem. Správně odhadla, že bělovláska měla veliký hlad, ale nechtěla obtěžovat. Vzala tedy balení polomáčených sušenek a prohlásila: "Víš ty co? Já mám. Dáme si spolu něco na nervy. A nezapomeň si tady vodu."

Jak ta to uměla s lidmi!

Karena ji opět chytila a vydaly se zpátky do jejího snad krátkodobého vězení. Karena roztrhla balíček sušenek, položila je na stůl a jednu si hned strčila do pusy. Přisunula je trochu blíž k nesmělé družce a ta si nakonec velice opatrně nabídla. Karena se opřela, hodila nohy na stůl a dlouze si povzdechla.

"Jak velcí můžou být chlapi pitomci..." pronesla spíše řečnicky. Sybila k ní vzhlédla.

"Ale občas jsou to pitomci z dobrých pohnutek. Upřímně si nemyslím, že by ses měla čehokoliv bát, protože můj drahý manžel ještě rád povolí. Je to chytrý chlapec, ten Azrael. Nakonec se docela vyvedl..."

"Co je s ním?" vyhrkla Sybila.

"Dneska sem přišel...ha, to jsi měla vidět. Takový divadlo, až mě mrzí, že jsem nebyla u toho. Musí tě mít hrozně rád. Trochu ti to závidím, holčičko."

"Co udělal?" chtěla vědět bělovláska.

"Dostanu se k tomu!" vykřikla Karena a zamávala rukou, v níž držela nakousknutou oplatku. "Jenom jsem ti chtěla říct, jaký máš štěstí, že kvůli tobě je někdo ochotný takhle riskovat. No, oč jde - Azrael na tátu hrozně ví, ale jestli to všechno přizná, nevyhne se trestu sám. A tím ho teď drží v šachu. Což je zábavné, ale vypjaté. Jsou teď jak dva lvi, co krouží kolem sebe a čekají, kdo z nich povolí. A proto jsou to pitomci. Kdyby si to spolu všechno vyrovnali už tehdy, mohl bejt klid. Ale chlapi a jejich ega, ty jejich směšný mužnosti..."

Karena se hořce uchechtla a Sybila bolestné kníkla.

"Ale... Co když se mu něco stane!"

"Hmm, nemyslím si," konejšila ji Karena a upřímně o tom byla přesvědčená. "Miroris by se těžko vzdal svobody. Na to si moc rád lebedí v luxusu."

"Asi nezbývá, než čekat, že?" odtušila tiše Sybila. Karena přikývla.

Nakonec opravdu dodržela své slovo a počkala, než se dívenka umyla a zalezla pod deku, aby se uložila ke spánku. Ještě nějakou dobu si s ní povídala, než se jí konečně podařilo děvče ukolébat.