Dotek temna

4.

Když ho ředitel prosil na kolenou, aby si ty nevychované spratky vzal na starost, netušil, jakou že to vlastně dostane třídu. Byl zvyklý na ledasco a tohle vážně nebylo tak těžké. Už při prvním setkání mezi ně dovedl vrazit klín a oni mu ještě nahráli na smeč. Byli dost hloupí na to, aby ho nechali vlézt jim do hlav a pomalu ale jistě ovlivňovat jejich uvažování. Že o něm mluvili špatně, dělali mu naschvály, s tím se dalo počítat. Ale dávno se naučil dávat si pozor na židli kvůli připínáčkům nebo nepít nic, co si sám nepřinesl. A i to pečlivě hlídat. Základ je nenechávat nic na katedře bez dozoru.

Kéž by se dal hrnek zamknout na zámek...

Byli hloupí a on byl vždy o krok před nimi. Vždy alespoň koutkem oka sledoval, co dělali. Odhadl je tak rychle, že ho nepřekvapili ani vrženou houbou, když stál zády k nim. A největší radost měl, když je nachytal kouřit. Nechával je cigarety jíst. Nalezeným alkoholem dříve vykapával oči, ale to by mu už nejspíš neprošlo. Přeci jen se pravidla zpřísňovala a pracoval po dlouhé době na státní škole.

Jeho předchůdce byl lidumil. Azrael se nedivil, že mu přerostli přes hlavu. Jen byla škoda, že to nechal dojít tak daleko, až se z toho zhroutil. Ano, byl to slaboch, protože měl slitování a začalo mu na nich záležet. Při té myšlence se musel zašklebit. Zrovna procházel kolem jedné ze svých kolegyň, která si jeho znechucený obličej asi vzala osobně a na oplátku na něj povýšeně nakrčila nos. No co, nezaměstnali ho proto, aby si dělal ze spolupracovnic kamarádky.

A vůbec...moc dobře věděl, jak to dopadá, když se na něj lepí ženské pod záminkou kamarádství. Byl by si to i užíval, kdyby ho potom nestíhaly a nepronásledovaly. Měl rád svůj klid. Nevadilo mu pozvat nějakou známost k sobě nebo na večeři, nevadilo mu jeden večer věnovat jen jedné ženě. Ale to stačilo. Proto se vyhýbal flirtování, které pro něj bývalo tak zábavnou kratochvílí. Většinou. Za ty následné scény mu to nestálo. Copak jsou pro ně projevy slušného chování hned láska? Pochopily by to, kdyby je ohnul hned na záchodcích v restauraci? Ač to bezpochyby mělo své kouzlo, nebavilo ho to tolik, jako hra na kočku a myš.

Možná jen narážel na blbé typy. Už v jejich chování našel určitou spojitost, všechny byly dlouho osamělé nebo měly obecně něco proti mužům. Některé byly vdané a u něj si chtěly vynahradit deficit, který jim jejich manžílci nebyli schopní dát. A tak z nějakého důvodu hledaly to štěstí právě u něj, protože se uměl chovat trochu na úrovni. Ale popravdě si s nimi jen hrál. Kéž by věděly, jak moc se pletly. Nejméně ze všeho byl dobrý partner. Nenáviděl, když ho omezovala v životě další osoba. Nejraději se spoléhal jen a jen na sebe.

Povzdechl si. Papírování. Proč to měl všechno vůbec vypisovat on? Snad měl za úkol učit, ne odevzdávat miliony lejster, aby mu věřili, že opravdu něco učil. Byl zrovna na cestě na sekretariát a procházel kolem šaten. Hezké klece, přehledné. Symbolizovaly haranty na uzdě – všem bylo jasné, kam patří a že si nemá vyskakovat. A vida, zbytky jeho nezdárné třídy zrovna vyzvedávaly svršky ze skříněk a oblékali se.

„Na shledanou," ozvalo se za ním. Bílé copánky, uniforma na ní trochu plandala. Nebo se mu to jen zdálo? Nevzhlédla k němu, jen pozdravila a šla dál.

„Na shledanou," odpověděl stejnou frází. Spíš si tak zabručel pod vousy. Sledoval ji, jak se oblékala do krátkého tmavě modrého kabátu a opouštěla budovu školy. Vypadala tak nevinně. Nosila chytrou masku, nebo opravdu byla perlou v kupě hnoje? Možná. Nebyla hloupá, jen trochu mimo. Mohlo to být tím úrazem. Byla v téhle rádoby výběrové žumpě, protože byla tak nadaná? Jak moc se asi nechala zkazit odpadem? Z nějakého důvodu jí chtěl neposkvrněnou čistotu charakteru věřit? Asi se v něm ozvaly zbytky idealismu.