Dotek temna

18.

Ve škole ji čekalo trapné setkání s Arim, jehož kvůli údajné nemoci neviděla od jejich nepříjemného nedorozumění.

Mlčky vedle ní seděl, poctivě psal a poslouchal učitele vykládat látku. Byl jiný, daleko více soustředěný a zodpovědný. Nejspíš se jen snažil zaměstnat myšlenky a ruce, aby nemusel svou partnerku v lavici nijak oslovit.

Vyvrátil její domněnku tím, že jí o velké přestávce jemné strčil do lokte.

"Hej," zašeptal.

"Ano?"

"Sorry. Buďme kámoši. Jo?"

Šťastně se na něho zazubila.

"No jasně!" vykřikla ne příliš hlasitě, ale ohromně nadšeně. Padla mu kolem krku.

"Jsem rád, že se nezlobíš," prohlásil a opětoval její obětí.

"Ale to víš, že ne. Jen prostě blbá chvíle, no. Byla jsem v hrozně blbé situaci," vysvětlovala a mávla nad celou věcí rukou.

"Nějaký další zájemce, hm?" Znovu do ní lehce strčil. Začervenala se.

"Neříkej, že ty bys měl zájem, prosím tě," uculila se.

"Jistěže ano. Vždyť jsi hrozně hodná, zajímáš se o takovýho lůzra jako já..."

"Ticho!" přerušila ho. Na chvíli se odmlčel.

"Ublížil ti nějak? Reagovala jsi hrozně naštvaně."

"Ne, jsem v pořádku," ujistila ho ihned. "Jen toho bylo moc a všechno najednou..."

Zvedl obočí, ale nic neříkal. Hodlala ho v nejistotě nechat, rozhodně se s ním nechtěla bavit o tom, co dělala či nedělala a s kým. S kým odmítala sdílet obzvlášť.

Když Azrael vešel do třídy, stejně zrudla a předstírala utírání nosu kapesníčkem, aby ruměnec zakryla. Nevěnoval jí o nic větší pozornost než obvykle. Zachovával svou obvyklou tvář, která se stala jedinou jistotou v životě mnoha jeho žáků. Choval se stále stejně, strojil se až na barevné nuance také stále stejně, zkrátka si pečlivě kontroloval veškeré detaily vystupování. Byl zatraceně dobrý herec a Sybila to teprve teď byla schopná opravdu pořádně ocenit.

A byla tím neskonale ohromená.

Nevzrušovalo ji tolik zakázané ovoce či tajemství za zavřenými dveřmi, jako spíše fakt, že byl ochotný před ní masku odložit. Vážila si toho gesta, byť připouštěla, že mohlo být klidně klamné. Hrál skvěle a mohl klidně oblbovat i ji, ale co by z toho měl? Nejspíše by se snažil předstírat jen proto, aby se ho nebála a cítila se s ním v bezpečí. Vlastně by ji to ani neranilo, kdyby ho motivovala láska k ní.

Po skončení vyučování čekala před jeho kabinetem pod záminkou odevzdání nějakých úkolů. Zaklepala, vzala za kliku, ale kancelář byla zamčená. Zafuněla a podívala se na hodiny telefonu. Chtěla ho alespoň pozdravit, ale musela spěchat domů a do práce.

"Dobrý den, Sybilko," pozdravila ji mile učitelka biologie, která s Azraelem sdílela kabinet. Dívenka tiše oplatila a usmála se.

"Čekáte na kolegu Osmara?"

"Ano, na něj. Měli jsme ho první hodinu a zapomněla jsem mu odevzdat sešit."

"Tak ukažte," natáhla učitelka přírodovědy dlaň, "já mu to dám na stůl. Ať se nezdržujete."

Zpanikařila. Mohla se omluvit a počkat na Azraela s tím, že mu chce předat úkol osobně. Ale přikývla, poděkovala a odešla pryč.

***