Dotek temna

29.

"Hmm, chtěl bych nový auto," prohlásil zamyšleně Azrael poté, co prosvištěli prudkou zatáčkou ve smyku. Rauna s jeho stylem jízdy rozhodně nesouhlasila a také poměrně hlasitě protestovala.

"Neřekl jsi onehdá, že se nedáš koupit?" podotkl Miroris. Synek na to pokrčil rameny.

"Nedám. Ale nový auto bych chtěl," odvětil a vrhl se do dalšího oblouku, na což Rauna reagovala sprškou nadávek. Miroris se začal smát.

"Čemu ty se jako směješ, do prdele! Jsem moc mladá a krásná na to abych se nechala zabít dvěma idiotama v noci někde v kopci! Zastav a já se projdu pěšky! Zpomal, kurva, ty neskutečnej pitomče! Zastav mi!"

Její rty pracovaly asi tak rychle, jako motor auta. Azrael ji nakonec poslechl a usoudil, že bude lepší ji neprovokovat. I když byl rád, že jí tím maličko vrátil nepříjemnosti, které neúmyslně způsobila. Tedy, doufal, že neúmyslně. Navíc hnal vozidlo rychlostí vysoko nad limitem povoleným zákonem, takže se při zpomalení mohl chlácholit minimálně občanskou zodpovědností.

Té myšlence se musel usmát. Přišla mu neskutečně absurdní, když seděl vedle otce, jež mu unesl přítelkyni, a jehož on sám postřelil. Ale ovšem, rozhodně ho nejvíc měla trápit rychlá jízda...

Vynořili se z lesa na náhorní plošině s překrásným výhledem na rozzářené noční město v údolí. Od hladiny řeky tvořící dominantu města se odrážela majestátní silueta osvíceného zámku. Zanedlouho se všechno mělo zahalit do ještě kouzelnější záře vánoční výzdoby a protože město najímalo pro tuto příležitost dekoratéry s vkusem, většinou šlo o přímo pohádkovou podívanou.

Po poměrně příkrém sestupu se konečně objevila pouliční světla a nejistá temnota za hranicí dosahu světel auta se změnila ve zlatem zalitou tichou ulici. Jejich cíl se nacházel nedaleko. Na pravé straně se silnice rozdělovala na dvě a za pravotočivým ohybem se objevilo známé sídlo.

Trojice vešla dovnitř a všichni společně se vydali přímo na inkriminované místo. Karena seděla před dveřmi opřená o zeď a očividně ji už zmáhala únava. Jakmile ale uviděla přicházet nečekané hosty, vyskočila okamžitě na nohy.

"Co se...? Co jste...? C-co?" mumlala trochu rozespale. Azrael ji vzal za ruku a měkce pravil:
"V pořádku, klid."

Po chvíli se probrala a přikývla.

"Už spí," varovala Azraela, který tiše vešel dovnitř. Raději za sebou zabouchl. Nechtěl se stát atrakcí. Rozhlédl se po svém někdejším pokoji. Téměř všechno v něm zůstalo tak, jak to po sobě zanechal. Kdyby nevěděl, že v posteli někdo ležel, nejspíš by si myslel, že je přikrývka jenom rozházená.

Byla tak maličká. Tak bezmocná.

Klekl si na kolena vedle postele a jemně se dotkl bříšky prstů její tváře. Něžně ji pohladil. Ucítil na své pokožce její teplý dech a neubránil se úsměvu.

"Předrahý klenote," zašeptal a co nejopatrněji ji probudil. Nejdřív rozespale zamručela, ale pak si uvědomila, kde byla, a prudce se posadila a zalezla do koutku.

"Co se děje! Co? Ne! Co?" kníkala zoufalým, roztřeseným a vystrašeným hláskem. Temnotu místnosti prořízlo sytě žluté světlo z chodby, jak Karena nakoukla škvírou dovnitř. Azrael se maličko zachmuřil, protože mu nebyly příjemné zvědavé oči, ale díky osvětlení ho Sybila konečně poznala. Vykřikla nadšením a okamžitě mu padla kolem krku.

"Moje maličká hvězdičko," zašeptal jí do ucha. "Jsem u tebe."

Tiskla se k němu tak silně, jak by to od ní nikdy nečekal. Ale byl rád. Ohromně se mu ulevilo. Byli zase spolu, blízko, v objetí. V dlouhém, šeptavém a konejšivém obětí protkaného sliby štěstí a společné budoucnosti. Svět se naladil do správných tónů přejících zamilovanému páru.

Ten přenádherný moment, při němž čas plynul trochu pomaleji, přerušila Karena svým dojatým povzdechem a vytrhla tak dvojici z jejich zdánlivě nekonečné chvíle. Ale jakmile se na ni Azrael přes rameno varovně ohlédl, zase se schovala. Pousmál se. Byl rád, že mu alespoň někdo přál něco hezkého, dobrého. Správného. Že se společně s romancí do jeho života vrátilo mateřství a teplo rodinného krbu. Nakolik to bylo za daných okolností možné.

Každopádně byl nesmírně vděčný. Byl vděčný, že se vesmír konečně umoudřil a rozhodl se mu do života poslat něco upřímně dobrého a čistého.

Hvězdy tu noc zářily obzvláště jasně.

Hvězdy, které přály převeliké lásce, zejména té Sybily a Azraela.