Dotek temna

24.

"Ne, jsem skvělý," prohlásil, jako by šlo o něco zřejmého. Ovinula se kolem něho a chvíli se jen nechala hladit a osahávat, zatímco odpočívala s hlavou opřenou o jeho rameno. Zase bylo všechno v pořádku, správně, tak jak to být mělo. Strašlivě moc se jí chtělo začít smát, jakou cítila radost. Pravou rukou mu prohrabávala vlasy a drbala ho na hlavě.

Po chvíli naprostého blaha se maličko odtáhla. Zvedl jedno obočí a trochu nadzvedl bradu. Vydala ze sebe nervózní zvuk.

"A co ty?" zeptala se a uhnula jeho pohledu, protože si po vyslovení otázky připadala neskutečně trapně.

"Ale, coby," odvětil s úsměvem a naklonil hlavu na stranu. Nakrčila nos.

"To není přeci fér," namítla. Znovu se uchechtl a rozhlédl se kolem, jako by něco hledal. Pak se k ní naklonil a zašeptal: "No, mohla bys mi oplatit laskavost."

Narovnala se a velice krátce a letmo mu pohlédla do klína. Pak se nejistě ošila a spojila rty.

"Ne? Tak ne. A co třeba..."

Chytil ji za zápěstí. Velice opatrně, nijak agresivně. Spíš pomaličku obemkl prsty kolem její ruky. Sledovala ten pohyb upřeně, jako kdyby z něj měla vykoukat smysl života. Zprudka se nadechla a pak téměř nepřítomně, hypnotizovaně přikývla na souhlas.

Nepouštěl ji ze sevření. Naopak ji přitáhl blíž k sobě a až teprve ucítil její dlaň položenou na své noze, pak teprve povolil a místo toho rozepl kalhoty.

Nedívala se. Vlastně ho nikdy pořádně neviděla a nebyla si úplně jistá, jestli by měla. Se zavřenýma očima se opírala o jeho tvář a nechala se vést pohyby jeho ruky.

Prudce ji k sobě přitlačil pravou paží, jíž ji objal kolem pasu. Cítila jeho dlaň na zádech a posouvaf se níž.

Chtěl ji políbit, ale nenechala ho. Vždy mu jen lehce přejela po rtech a pak ucukla. Užívala si jeho dech, který se stále zrychloval. S ním i všechno ostatní. Tlumeně vzdychal a bělovlasé dívence, jejíž drobnou zadnici svíral v dlani, to připadalo neskutečně božské. Čekala na každý drobný zvuk, který se ozval z jeho hrdla, jako žíznivec na kapku vody. Napínala uši ve vyprahlém očekávání dalšího, hlasitějšího a smyslnějšího výdechu.

Chtěla víc a aby on chtěl víc. Měl víc. Měl všechno.

Pustila ho a nečekaně rychle se posadila rozkročmo na jeho klín. Zarazil ji.

"Počkej," vydral ze sebe dyšně, "nemáme..."
"Nevadí," přerušila ho a ve vteřině a dosedla. Neprotestoval. Nechtěl ji zastavovat, i když kdesi v zůstal kousíček paniky. I kdyby se mu v hlavě přeci jen vylíhla myšlenka, že by možná bylo rozumné přestat a zamyslet se nad důsledky vlastních činů, neměl by dostatečně silnou vůli, aby ji od sebe oddálil byť jen o centimetr.

Vzhledem k množství vjemů a předešlým událostem netrvalo dlouho než dosáhla svého cíle. Krásného, udýchaného a překvapivě hlasitého konce velice intenzivního zakončení intimního dovádění.

Prohnula se v zádech a spokojeně se k němu přilísala. Poslouchala těžké výdechy.

"Miluju tě," zaslechla jeho zastřený hlas. Vzepřela se o jeho ramena a měkce se na něj zadívala.

"To je poprvé, co jsi mi to řekl."

"To je poprvé, co jsem to řekl komukoliv."

Bez vahání se k němu naklonila a odměnila ho tím nejsladším polibkem jeho života.

"Pojďme se osprchovat," navrhl posléze. Přikývla a postavila se. Zatímco se sbíral a schovával nevhodné části těla, pronesl nahlas, spíše mimochodem: "Je to pohodlné, že bereš prášky..."

"Neberu," odpověděla ihned a otočila se k němu.

Výraz jeho tváře v následujícím okamžiku obsahoval koncentrovaný šok a paniku. Čekala, že každou chvíli začne křičet a nechala ho alespoň malou chvilku ve stavu naprostého rozčarování. Pak se začala smát.

"Šance, že bych byla těhotná je naprostá nula. Nemám k tomu úplně všechno, co je potřeba."

Zjevně ho ta informace okamžitě uklidnila, ale šok nepřecházel. Nadechl se, aby něco řekl, ale Sybila se vydala elegantně rozvlněnými kroky do koupelny. Následoval ji, i když se mu při vstávání maličko zatočila hlava. Kdyby jejich předešlá zábava nevyplavila nějaké hormony, tak její poslední překvapení ho rozhodně zásobilo adrenalinem tak na půl roku dopředu.

Ale pospíšil si, aby ji našel, jak se opatrně sápala do vany. Odkašlal si, takže k němu stočila zrak.

"Jsem sice rád, že se nemusím bát nechtěných následků, ale je mi líto, co se ti stalo."

Pokrčila smířeně rameny.

"Nějak mě to netrápí, až na to, že mi asi začnou dřív řídnout kosti. Což mi řekl doktor, nevím, jestli to funguje a hlavně jak to souvisí."

Nastavil dlaň, aby jí pomohl přes okraj vany.

"Možná mě trochu mrzí," pokračovala, když mu zase viděla do tváře, "že ti nikdy nedám děti."

Trhl sebou a pak mávl rukou.

"Tak to je docela zbytečná obava," prohlásil a ušklíbl se, ale pokračoval trochu vážněji: "Byl bych strašný otec. Dost se bojím, že..." odmlčel se a nasucho polkl. Uhnul jejímu starostlivému pohledu a zapíchl oči do bílého kachle na podlaze. Chytila ho za ruku.

"Nedokázal bych vychovat normálního člověka. Byla by to totálně rozbitá bytost."

"To je hrozně smutné," zhodnotila.

"Řekl bych," odtušil a prohlížel si ji. "Mohl bych...se tě na něco zeptat? Tedy, spíš tě o něco požádat?"

Zarazila se.

"Ano, jistě, po tom všem, co se dneska stalo, se divím, že mě vůbec žádáš o svolení."

Uculil se.

"Má nejjasnější, budu tě žádat o cokoliv už navždy," odvětil lehkým tónem a pak zvážněl: "Vždycky jsem chtěl...přijde mi to hrozně hloupé."

"Ale no tak, já už se chci umýt," prohlásila a chtěla vylézt, ale zarazil ji.

"Ne, zůstaň. Je to vlastně strašná blbost a nikdy jsem s nikým nechtěl sdílet, protože mi to připadá trapné. A vůbec, je to taková slabost, že bych to nejraději pohřbil dva metry pod zem."

"Hm? Měla bych se bát?"

"Ne," ujistil ji pobaveně, "ale já se třesu strachy."

"Tak už mi to řekni."

"Chtěl bych tě umýt."

Zarazila se a chvíli přemýšlela, proč kolem toho dělal takové drahoty. Nebylo normální se hezky postarat o milovanou osobu?

"Vždycky jsem moc chtěl někoho hezky namydlit a vykoupat, ale je to... já nevím, asi zvláštní."

"To není pravda," oponovala. "A budu ráda, jestli ti to udělá radost."

Měkce se na ni usmál a popošel blíž. Klekl si na kolena vedle vany a vzal do ruky sprchu. Nechával vodu dlouho odtékat, než našel správnou teplotu, na níž se jí každou chvíli vyptával. Vlastně ji to těšilo, byť s tím po chvíli začal být lehce otravný. Vážila si toho gesta - ať už trochu přehnané starostlivosti, tak faktu, že s ní sdílel takovou niternou tužbu. Jakkoliv si myslela, že šlo o banalitu, pro něj zřejmě koupel představovala něco podstatného.

Něžně ho hladila, zatímco se o ni božsky krásně staral. Nádherná chvíle.